Ekoaudit

Jojo, po energetických štítcích budov teď tohle...

---

Ekoaudit
Autor: Ivan Hoffman

Smyslem „ekoauditu", na kterém pilně pracuje Ministerstvo životního prostředí, je zjistit, jestli to u nás s ochranou přírody náhodou nepřeháníme. V praxi to vypadá tak, že průmyslníci a podnikatelé přicházejí s podněty, co by jim stát mohl odpustit a tolerovat pokud jde o znečišťování vod, ovzduší anebo nakládání s odpady, a vláda jim jde vstřícně na ruku.
Díky ekoauditu a na něj navazujícím legislativním úpravám průmyslníci údajně ušetří až osm miliard ročně. Ani se nechce věřit, že o takové peníze dlouhá léta přicházeli kvůli zbytečným ohledům na životní prostředí!
Pokud jde o nás ostatní, můžeme průmyslníkům jejich starostlivou vládu závidět. Nechat si změnit předpisy a zákony, aby nebylo třeba je dodržovat je geniální zlepšovák. Navíc když v éře globalizace jsou průmyslníci jen vzácně nuceni žít tam, kde si nechají dělat ekoaudit.
Také je třeba si přiznat, že kdyby vláda sbírala podněty k ekoauditu od nás, neprůmyslníků, nemělo by to valný ekonomický přínos. Na rozdíl od podnikatelské sféry bychom se rozpakovali, zda přestat s monitoringem a evidencí různých škodlivin, zbytečně bychom bazírovali na čistém vzduchu, nelíbil by se nám benevolentní přístup k odpadům a podezřele by na nás působila snaha zjednodušovat evidenci.
Zmírnění právních předpisů v oblasti ochrany životního prostředí je krok zvláštním směrem. Má prý podpořit konkurenceschopnost a rozvoj. Přitom v minulosti ne tak vzdálené jsme se těšili, jak pokrok a rozvoj půjde ruku v ruce se zlepšováním prostředí, ve kterém žijeme. Teď se zjišťuje, že jsme si nejen žili nad poměry, ale ještě i v nadstandardně ekologickém prostředí. Na ekoaudit, který to napraví, byl nejvyšší čas.

Dobrá volba

Dobrá volba
Autor: Ivan Hoffman

Atmosféra, ve které proběhne druhé kolo prezidentské volby, je nebývale vzrušená. Je to určitě i kvůli dvěma gentlemanům, kteří postoupili z kola prvního, ale hlavním důvodem jsme my, občané. O výsledek se živě zajímáme a o kandidátech hodně diskutujeme proto, že rozhodnutí je na nás.
Prezident nám nebude zvolen, zvolíme si ho. Premiérová přímá volba přináší samozřejmě různá překvapení, otazníky či pochybnosti, ale rozruch, který vyvolala, je sám o sobě důkazem, že nejsme apatičtí k tomu, co se ve společnosti děje.
To, jak se volí je určitě důležitější, než kdo bude zvolen. Ukazuje se, že přímá demokracie může vzkřísit zájem o politiku. Už nyní je z prezidentské volby zřejmé, že bude-li možné přímo volit i poslance, senátory a krajské zastupitele, zájem voličů bude silnější, než když jsou omezeni na výběr z politických stran a tím pádem musí akceptovat stranické kandidátky. První kolo prezidentské volby naznačilo, že podpora politické strany je kandidátovi málo platná, voliče že více zajímá jeho vystupování, názory, pověst a také jeho šance uspět. Příště budeme zkušenější, ale napoprvé to vůbec není špatné. Nakonec je i legrace!
Že má přímá demokracie i svá negativa se ví. Dokonce je dobře možné, že když se pozitivní impulz přímé demokracie vyčerpá, vrátí se společnost k modelu demokracie parlamentní. Nyní jsme ovšem v situaci, kdy s nepřímo volenými reprezentacemi máme jednoznačně tragickou zkušenost. Říká-li se, že národ má vládu, jakou si zaslouží, pak je nezbytné, aby se v prostředí přímé demokracie volič kultivoval tím, že na sebe bere větší odpovědnost. Teď se má situace tak, že je to vláda, co má občany, jaké si zaslouží. Naštvané.

E-recepty

Je zajímavé, že pod touto zdařilou glosou se na webu denik.cz dlouho neobjevil žádný komentář té party lidiček, co se tam nad politickými tématy tak rádi navzájem očerňují a prezentují všemožné podivné názory...

E-recepty
Autor: Ivan Hoffman

Jakmile se u nás politici pokoušejí o něco, co začíná písmenem „e" abychom byli ve střehu. Příkladů, kdy nám zkomplikovali život tím, že se ho rozhodli zjednodušit, už je dlouhá řada.
Zatímco ale u většiny elektronických řešení jde jenom o nervy, u nápadu zavést do dvou let povinně elektronické recepty jde o život. Když se kvůli modernímu softwaru nedaří přehlásit automobil anebo se zpožďuje výplata dávek, jde o problém, který se nakonec nějak vyřeší. Pokud si ale postaví hlavu program, zajišťující pacientům přístup k životně důležitému léku, dodatečně se věc dá do pořádku už bez pacienta.
Rizika jsou si navrhovatelé e-receptu nepochybně vědomi. Za jejich spěchem nehledejme nějakou zlomyslnost. Jako obyčejně půjde o peníze a vtip může být třeba v tom, že se spřátelení dodavatelé e-řešení dostanou nejen k zakázce na e-recepty, ale také vydělají na duplicitních řešeních, která odvrátí kolaps způsobený spěšným zaváděním nevyzkoušeného zlepšováku. Důležitější, než co se zavedením e-receptu sleduje, je kdo s tímto nápadem přichází. Jakmile je mezi autory návrhu někdo, kdo měl v minulosti něco společného s elektronickými zdravotními knížkami, není těžké odhadnout, jak to bude s tím nynějším e-příběhem.
Obecně máme opakovaně co dočinění s premisou, že pokrok nelze zastavit a i to, co normálně po staru funguje, nezbývá než modernizovat. U státních zakázek pak platí, že je třeba ušetřit, ať to stojí, co to stojí. Je jasné, že naše e-budoucnost nemá alternativu. Také je ale jasné, že nás šetření přijde pořádně draho a zjednodušování bude provázeno nekonečnými komplikacemi. Nejde ale o nic mimořádného, nýbrž o zákonité a zcela normální potíže e-růstu.