Ekoaudit

Jojo, po energetických štítcích budov teď tohle...

---

Ekoaudit
Autor: Ivan Hoffman

Smyslem „ekoauditu", na kterém pilně pracuje Ministerstvo životního prostředí, je zjistit, jestli to u nás s ochranou přírody náhodou nepřeháníme. V praxi to vypadá tak, že průmyslníci a podnikatelé přicházejí s podněty, co by jim stát mohl odpustit a tolerovat pokud jde o znečišťování vod, ovzduší anebo nakládání s odpady, a vláda jim jde vstřícně na ruku.
Díky ekoauditu a na něj navazujícím legislativním úpravám průmyslníci údajně ušetří až osm miliard ročně. Ani se nechce věřit, že o takové peníze dlouhá léta přicházeli kvůli zbytečným ohledům na životní prostředí!
Pokud jde o nás ostatní, můžeme průmyslníkům jejich starostlivou vládu závidět. Nechat si změnit předpisy a zákony, aby nebylo třeba je dodržovat je geniální zlepšovák. Navíc když v éře globalizace jsou průmyslníci jen vzácně nuceni žít tam, kde si nechají dělat ekoaudit.
Také je třeba si přiznat, že kdyby vláda sbírala podněty k ekoauditu od nás, neprůmyslníků, nemělo by to valný ekonomický přínos. Na rozdíl od podnikatelské sféry bychom se rozpakovali, zda přestat s monitoringem a evidencí různých škodlivin, zbytečně bychom bazírovali na čistém vzduchu, nelíbil by se nám benevolentní přístup k odpadům a podezřele by na nás působila snaha zjednodušovat evidenci.
Zmírnění právních předpisů v oblasti ochrany životního prostředí je krok zvláštním směrem. Má prý podpořit konkurenceschopnost a rozvoj. Přitom v minulosti ne tak vzdálené jsme se těšili, jak pokrok a rozvoj půjde ruku v ruce se zlepšováním prostředí, ve kterém žijeme. Teď se zjišťuje, že jsme si nejen žili nad poměry, ale ještě i v nadstandardně ekologickém prostředí. Na ekoaudit, který to napraví, byl nejvyšší čas.