Poslední Klaus

Zajímavé, kolikrát jsem v loňském roce s panem Hoffmanem více či méně souhlasil!
A teď začne rok 2013 glosou, se kterou nelze souhlasit skoro v ničem.

1. Doufám, že si nový prezident bude psát projevy sám, přesně jak říká kolega Eddan.
2. "Přes všechny problémy, které nás právě teď provázejí, neprožíváme žádnou katastrofu. Materiálně žijeme ve stavu, jaký žádná z generací našich předků nepoznala." Správně si toho všimli mnozí, zde v diskuzi třeba Bab. A to prostě je pravda a mnozí, když zvonili v roce 89 klíči, měli při klanění se Západu na mysli právě takové chtění! A mají co chtějí.
3. "Nákupní centra jsou sice dnes větší a naplněnější, ale spokojenější nejsme." Uvědomme si, že Klaus konečně připustil, že vládne "blbá nálada". No hurá. Že mu to ale trvalo.
4. A znovu se opírat do Klausovi ješitnosti, aroganci, sebestřednosti - zrovna když jeho projev takový nebyl, mno, to není korektní. Ještě není politickou mrtvolou a ještě dlouho, dlouho nebude!

Už dávno nepatřím mezi Klausovi bezmezné obdivovatele (to jen na počátku, jako vysokoškolák krátce po revoluci, pak stačilo, když mi před více než desítkou let coby premiér po "dvou balíčcích" lhal do očí a uvědomil jsem si, že je třeba i jeho věty opatrně vážit - i když se občas zdálo, že má skoro pořád pravdu; má ji téměř vždy :-o), ale tentokrát mohl i pan Hoffman své břitké pero odložit, přehnal to a vyznívá to tak, že kritizuje, aby kritizoval. To není dobrý začátek roku.
Své hodnocení jsem si poznačil už včera na svém blogu a stojím si za ním!

---

Poslední Klaus
Autor: Ivan Hoffman

Je na čase, aby novoroční projev prezidenta psal někdo další. Václav Klaus už jen beznadějně opisuje sám sebe. Poplísní nás za nesoudržnost, vyčte závist, zlehčí politické skandály poukazem na to, jak se nám vlastně skvěle vede. Také polituje vládu, která to má tradičně těžké.
A ještě varuje před našeptávači, populisty a nekonstruktivní opozicí. Horší je, že jeho projevy jsou stále povrchnější, že postrádají vizi, ani nemluvě o tom, že jim naprosto chybí humor. Novoroční projev prezidenta je obtížný žánr a doufejme, že příští prezident ho nechá napsat profesionály, jak je to běžné třeba v USA.
Potíž samozřejmě není v řeči, ale v řečníkovi, který se bere přehnaně vážně. Až to vypadá, že politikou míní sebe sama. Co v začátcích Klausovy politické kariéry vypadalo jako originální image, působí na jejím konci protivně. Řeč je o jeho ješitnosti, aroganci, sebestřednosti. Těší-li se Klaus u médií a veřejnosti jistému respektu, jde o tradiční respekt k funkci prezidenta, tedy respekt propůjčený, který se brzy rozplyne. Nic pěkného Klause do budoucna nečeká. V našich končinách je běžným nešvarem urážet a ponižovat prominenty, kterým se před tím pochlebovalo. Lidově se tomu také říká kopání do mrtvoly.
Nebude jednoduché se Klause lidsky zastat, najít nějaké polehčující okolnosti pro to, co reprezentoval a čeho je viníkem anebo spoluviníkem. Jisté štěstí má v tom, že jako prezident jen dělal ostudu. Skutečnou škodu způsobil coby federální ministr financí a pak jako český premiér. A to je doba, na kterou už sedl dějinný prach. Nezbude, než připomínat těm, co začnou na Klause plivat, že když bylo třeba se vůči jeho politice ohradit, zbaběle mlčeli.