Hokejové vlastenectví

Hokejové vlastenectví
Autor: Ivan Hoffman

Mistrovství světa v hokeji teprve začíná, ale atmosféra je výborná a ve vzduchu je cítit to nejvyšší očekávání. Naši hokejisté před domácím publikem předvádějí bojovné výkony a hokejový národ je žene vstříc vítězstvím. Fenomén, o kterém je řeč, je české hokejové vlastenectví. Úspěchy národního hokejového družstva jsou jedním z mála, ne-li jediným důvodem, příležitostí anebo záminkou mávat národní vlajkou a ve společné euforii se hlásit k národní identitě, která se u nás prakticky překrývá s identitou státní.
Vlastenectví odvozené od fandění sportovcům má hned několik předností. Předně není nekritickým nacionalismem, neboť sport má jasná pravidla a bez jejich respektování nejde vyhrát a následně mávat zmíněným praporem. Hokejové vlastenectví se obejde bez nepřátel a tedy bez nenávisti, neboť s hokejovým protivníkem se soupeří s respektem a případné rozmíšky a šarvátky způsobené nezbytnou rivalitou za nás rovnou na ledě řeší rozhodčí. Hokejové vlastenectví je pak také pohodlné. K fandění postačuje dres, nejsou třeba brusle, chrániče, rukavice. Dřinu za nás odvedou naši reprezentanti.
Je dobré si uvědomit, že hokejové vlastenectví je luxus, za který vděčíme míru. Jsou nešťastníci, kteří kvůli vlastenectví anebo kvůli vlastencům přicházejí k úrazu, anebo rovnou o život. Hokejové vlastenectví je radostné, dobrovolné, sváteční. Když se zrovna hokejistům nezadaří, schováme prapory a řekneme si s Jágrem „Je to sport…" Ve zdraví a bez zbytečné frustrace vyhlížíme další hokejový šampionát. Mimochodem, předností svátečního hokejového vlastenectví je, že vlajky končí na rok ve skříních, i když jsme zlatí. Všeho, tedy i vlastenectví s mírou!

Důstojnost dlužníka

Svatá pravda... Ale chce to někdo skutečně změnit?

Důstojnost dlužníka
Autor: Ivan Hoffmann

Novelizace občanského soudního řádu a exekučního řádu je reakcí na drsné počínání exekutorů, se kterými přichází do kontaktu stále víc občanů. Smyslem novely není podpora dlužníků, ale obrana jejich lidské důstojnosti. Vládní koalice plní slib, že se zastane občana před zvůlí exekutora, zatímco opozice předhazuje koalici, že se snaží poškodit věřitele. Exekutoři pak suše konstatují, že kvůli novele úspěšnost vymáhání klesne. Faktem je, že zabránit ponižování dlužníků nelze bez toho, že se tím současně poškodí výnosný dluhový byznys věřitelů, exekutorů a advokátů.
Když chceme pochopit dlužníka, musíme současně přemýšlet i o věřiteli. Říkáme-li, že dluh a exekuce jsou důsledkem hlouposti či naivity dlužníka, je dobré dodat, že dluh a exekuce je stejnou měrou důsledkem chytrosti či záludnosti věřitele. Aby se člověk nechal nachytat, musí před tím existovat jiný člověk, který na něj chystá past. Kde se vzala ta mimořádná ochota půjčovat lidem, u kterých je předpoklad, že nebudou moci splácet a tím pádem existuje šance připravit je o střechu nad hlavou?
Jisté je, že by ubylo lichvářů a spekulantů, kdyby jejich živnost místo legalizace stát postavil mimo zákon. Nebylo by exekucí, kdyby si lidé nemohli pořizovat věci, které nepotřebují, za peníze, které nemají. Nedávalo by se na dluh, kdyby zákon neřešil smlouvy o leasingu, úvěru a spotřebitelské půjčce a soud kdyby půjčky ignoroval coby soukromý hazard věřitele. Rozumný obchodník by bral hotovost, nerozumný by po zásluze zkrachoval, vymahač dluhů by přišel o práci, neboť by nebylo co, od koho, a pro koho vymáhat… A ještě tu o červené karkulce, usmívají se naši věřitelé a jejich politici.

Návrat k odvodům

Návrat k odvodům
Autor: Ivan Hoffman

Vládní návrh novely branného zákona je návrhem obnovit praxi odvodů. Zdůvodňuje se to potřebou armády vědět, jak jsou občané zdravotně použitelní do války a jak je tomu s jejich loajalitou. Obnovení odvodů sice momentálně neznamená obnovení základní vojenské služby a odvedení budou moci službu ve vojsku odmítnout, nicméně je otázkou času, kdy se politici rozhodnou pro novelu novely a z dobrovolnosti udělají povinnost.
Nemá prostě valný smysl nechat se politiky uklidňovat, že odvody jsou pouhá neškodná formalita. Jakmile politici hovoří o „případné potřebě" ochrany země, o tom co by se mělo dělat v případě ohrožení a co v případě válečného stavu, zpravidla to znamená, že už něco chystají.
Součástí vládní novely je posílení role aktivních záloh. Do těch se hlásí dobrovolníci, které by nově bylo možné vysílat do zahraničních misí. Vzhledem k tomu, že jsme součástí vojenské aliance, která si pod obranou představuje i obranu útokem, aktivní záložník dostane šanci vyrazit si v rámci šíření demokracie zastřílet někam do světa, což pro jistou část populace určitě bude zajímavé, navíc když za to budou i nějaké peníze.
Záměr obnovit odvody nepochybně souvisí s populární tezí, že už jsme ve válce, ale neuvědomujeme si to. Třeba to ale je tak, že sice ještě ve válce nejsme, ale kde kdo si ji z různých důvodů velice přeje. Novela branného zákona zaslouží mimořádnou pozornost. Za hesla o obraně vlasti lze schovat cokoli, například postupnou militarizaci společnosti salámovou metodou. Dobrými úmysly, třeba úmyslem být nachystáni do válečné vřavy, se tradičně dláždí cesta do pekla. Branný zákon se obejde bez novely, jestliže se my obejdeme bez války.

Jenže uvědomuje si to dost lidí?