Dvacet let od privatizace

Velká privatizace
Autor: Ivan Hoffman

O víkendu tomu bude dvacet let, co československá vláda schválila zásady pro sestavení seznamu podniků a majetkových účastí státu určených pro privatizaci.
Tento krok odstartoval velkou privatizaci a velká privatizace znamenala vykročení k tržní ekonomice, neboli ke kapitalismu. Osm let po té, u příležitosti desátého výročí listopadového převratu jasnozřivě poznamenal Ludvík Vaculík, že důvody, pro které kdysi zvítězil komunismus, jsou zde zpátky.
S dvacetiletým odstupem již ve společnosti jednoznačně převládá pocit, že státní majetek byl rozkraden. V každém případě je velká privatizace dávno promlčena, nikdo za ni nepůjde sedět. Zda tehdejší loupeži za bílého dne dali zelenou političtí zločinci, anebo političtí diletanti je už pouze otázkou pro historiky, v praxi to vyjde nastejno. Transformace společnosti se hrubě nepovedla a škody způsobené nesmyslným zavedením kapitalismu jsou podobné, jako ty, které se před tím připisovaly komunistům. Zjišťujeme, že dobře už bylo, aniž bychom si uměli vzpomenout, kdy vlastně bylo dobře.
Proč tak pozdě většině lidí dochází, že vracet se ke kapitalismu byla pitomost? Možná proto, že zapomínáme na to, co nám kdysi vadilo. Především ale historii píší vítězové, a zpočátku se zdálo, že porážka minulého režimu byla velké terno. Lidí, co diky kapitalismu zvítězili, ale rychle ubývá. Souvisí to s pokračující akumulací kapitálu, kdy silnější požírají slabší, a boháči bohatnou na úkor střední třídy. Svobodnou soutěž vytěsnilo právo silnějšího a kapitalistická byrokracie už pomalu strčí do kapsy tu komunistickou. Velká privatizace se slavit nebude. Většina nemá proč a ti, co mají proč, se slavit neodváží.