Pokušení internetu

Pokušení internetu
Autor: Ivan Hoffman

Na tom, že se zaměstnavatel zajímá, co dělají v pracovní době jeho zaměstnanci, není nic divného. Rovněž je normální, že ten, který platí, chce za své peníze odvedenou práci. Jestliže tedy zaměstnanec bloudí internetem a využívá firemního počítače v pracovní době k zábavě, neměl by se divit, když kvůli tomu přijde o práci.
Pokud se tedy zaměstnavatel se svým zaměstnancem předem domluvil, co se smí a co nesmí s počítačem provádět a zaměstnanec dohodu porušil.
Stále je ovšem hodně firem, které nepovažují za rozhodující, co jejich zaměstnanci sledují na internetu, pokud jejich pracovní výsledky jsou upokojivé a přinášejí firmě zisk. Dnes už není problém přesně zjistit, zda na počítači zaměstnanec pracoval, anebo se poflakoval a vyčíslit přesně jeho virtuální absenci v práci. Zaměstnavatel si ale musí položit otázku, zda bude brouzdání po internetu a vyřizování soukromé elektronické korespondence považovat za hrubé porušení pracovní kázně, anebo za odpustitelnou relaxaci.
Nepochybně se najdou zaměstnanci, kteří sice nepodlehnou pokušení internetu, ale jejich přínos pro firmu není valný. A naopak jsou i tací, o které je škoda přijít jenom kvůli tomu, že když byli s prací hotovi, brouzdali internetem. Pokud platí, že přístup zaměstnavatele k zaměstnancům má být rovný a pravidla mají pro všechny platit stejně, musí se zaměstnavatel rozhodnout, co je pro něj výhodnější. Zda ponechat zaměstnancům svobodu, anebo je držet pod krkem. Poslední dobou je sice spíše v kurzu utahovat šrouby, ždímat zaměstnance a držet je v šachu, ale jsou společnosti, kde se přehnaný dozor z dobrých důvodů nepraktikuje. Ani s pokušením internetu to není černobílé.

---

Dobře, velmi dobře vyjádřeno...