Tisíce lidí ve Staré Boleslavi

Tisíce lidí oslavily ve Staré Boleslavi svatého Václava

Bohoslužbou na Mariánském náměstí vyvrcholila v pátek 28. září letošní Národní svatováclavská pouť do Staré Boleslavi. Vedle českých a moravských biskupů, či prezidenta republiky Václava Klause, se bohoslužby zúčastnilo i několik tisíc poutníků z celé České republiky i zahraničí.

Po krátkém pozdravení přítomných starostou města Ondřejem Přenosilem začala v 10. 00 hodin slavnostní mše svatá, jíž předsedal olomoucký arcibiskup Jan Graubner. S promluvou k aktuální situaci ve společnosti pak vystoupil plzeňský biskup František Radkovský. "Svoboda, ve které jsme se nenaučili poctivě žít a nedovedeme s ní zacházet, se nám nelíbí. Rozhlížíme se, na koho to svést. Nedovedeme si přiznat, že na krizi morálky, která je kořenem všech problémů naší společnosti, neseme vinu všichni: je mezi námi příliš mnoho lidí, kteří nepracují poctivě, příliš mnoho lidí, kteří chtějí žít na účet druhých, kteří chtějí druhé ovládat, kteří nemluví pravdu a nedrží slovo, kteří jsou lhostejní vůči svým starým rodičům, nestarají se o své děti, hazardují své, ale hlavně cizí životy bezohlednou jízdou na silnicích a bezohledným chováním vůbec. Nekonečný by byl takový výčet. Netvrdím, že jsou takoví všichni, určitě je to menšina, ale zlo menšiny poškodí všechny, zvláště když většina je k tomu pasivní. Nedivme se tedy tolik, že věci jsou takové, jaké jsou. Že image naší země v zahraničí je silně pošramocená. Je to naší vinou, že se nám svoboda změnila ve svévoli,“ uvedl biskup František Radkovský, který v této souvislosti varoval před lacinými řešeními, jež by měla naši zemi z morálního marasmu vyvést. "Stále víc jsou slyšet hlasy, že demokracie je špatný systém. Ale pozorně uvažujme, jaká je alternativa. Jestliže se nám nelíbí svoboda, co chceme – nesvobodu? Jestliže demokracie je špatná, co chceme – diktaturu? Mluvím o tom záměrně, protože taková nebezpečí, bohužel, vidím. Jsou jako stíny na okraji, ale dají se rozpoznat." Podle plzeňského biskupa se taková nebezpečí objevují i v souvislosti s probíhající snahou vlády o majetkové narovnání státu s církvemi. "V současném sporu o církevní majetek mě tolik nezajímá ten majetek, ale to, jakým způsobem chtějí někteří lidé vládnout. Ze zkušenosti víme, že církev přežije i bez restitucí; Bůh se vždy o ni postaral a opět postará. Avšak mnohem závažnější je to, co vyhřezlo kolem celé kauzy. Z osobní paměti i ze znalosti našich dějin víme, co vyroste ze špíny, lži, podněcované závisti, z nereálných líbivých slibů. Vždycky z toho vzejde pošlapání práva, zvůle, nesvoboda a bída. Tak začínaly obě diktatury minulého století, nacizmus i komunizmus. Nedopusťme, aby jako následek naší morální krize a proto nezvládnuté svobody a demokracie se objevila nějaká diktatura další."
Prezident vystoupil na obranu křesťanských hodnot
V závěru bohoslužby pak také všechny přítomné pozdravil apoštolský nuncius v České republice Giuseppe Leanza a se svým projevem se k návštěvníkům Staré Boleslavi obrátil i prezident republiky Václav Klaus. Tak jako v loňském roce, i letos zopakoval prezident potřebu hájit tradiční, křesťanské hodnoty. "Stále jsme svědky každodenních útoků pokrokářů všeho druhu na naši dlouhou dobu utvářené a osvědčené společenské hodnoty a ctnosti. Tradiční staré dobré hodnotové schéma se rozkládá," uvedl prezident, podle něhož má eroze morálních hodnot vyrostlých z křesťanství negativní dopad na celý chod společnosti a stojí i za takovými jevy, jako je dnešní ekonomická krize. Václav Klaus proto považuje za nutné, abychom daleko hlasitěji a silněji než dosud vystupovali na obranu našich společných tradic, které jsou neoddělitelnou součástí duchovního a mravního rozměru naší národní existence. "Měli bychom být vždycky sví. Měli bychom vědět, co chceme, co je pro nás dobré, co odpovídá našim životním národním zájmům. Jen tak se nestaneme korouhvičkou zmítanou zájmy jiných," dodal Václav Klaus.

Patronát sv. Václava

Dobře napsaná úvaha, maturant by, doufám, dostal za jedna...
I když ve zmatcích kolem hodnocení maturit o tom nejsem úplně přesvědčený :-o

Patronát sv. Václava
Autor: Ivan Hoffman

Svatý Václav je skvělým a osvědčeným patronem vlasti. Kdo ví, co by s námi bylo, kdyby za nás vytrvale neorodoval. Jiná věc je, zda jsme národem, který si jeho přímluvu pokaždé zasloužil. Někdy se obtížně rozlišuje, zda je národ obětí špatných poměrů, anebo je jejich viníkem.
Spoléhat na to, že patron nedělá výjimky a oroduje u nejvyšší instance, ať je to jakkoli je opovážlivé. Možná ano, ale jistotu nemáme.
Proto by nebylo moudré brát svatého Václava jako Ježíška, který naděluje dárky, aby potěšil a rozveselil. Na patrona vlasti bychom se měli obracet ve zcela zásadních problémech a vždy pečlivé vážit, zda si s tím, oč žádáme, nedokážeme poradit sami. Také je třeba se zamýšlet nad tím, co je národním zájmem a co je pouze zájmem některé společenské vrstvy, některé generace či zájmové anebo profesní skupiny, nemluvě o zájmech osobních. Nakonec se dobereme toho, že národním zájmem jsou hodnoty obecné a nadčasové.
Čeho se nám jako národu nedostává, je například soudržnost, solidarita anebo spravedlnost. Moc by se nám ulevilo, kdyby se tu ve velkém nekradlo, nepodvádělo a nelhalo. A trvale je nám třeba svobody, jež jde ruku v ruce s respektem ke svobodě druhých. Když to domyslíme, Svatý Václav by měl orodovat, abychom se uměli zachránit sami před sebou. Pokud jde o ohrožení zvenčí, cizími, jsou zde rytíři v hoře Blaník, v jejichž čele je svatý Václav připraven přispěchat na pomoc. To je logisticky tak složitá mise, že připadá v úvahu skutečně jenom v nejkrajnější nouzi. Dokonce ani u dvou okupací v minulém století nebylo z pohledu našeho patrona tak zle, aby musel budit rytíře. Vnější ohrožení nás sjednocuje. Zle je, když pomine.

Přímá demokracie?

Švýcarská volba
Autor: Ivan Hoffman

Iniciativa za plošný zákaz kouření v restauracích, na uzavřených veřejných místech a na pracovištích ve Švýcarsku neuspěla v referendu. Většina Švýcarů má za to, že současná ochrana nekuřáků je dostatečná a není třeba stupňovat šikanu kuřáků. Z této zprávy neplyne, že vyhráli kuřáci, ani to, že si Švýcaři necení svého zdraví. Je to zpráva o přímé demokracii, kdy občané osobně rozhodují o tom, jak co v jejich zemi bude či nebude.
My žijeme v systému, kdy se můžeme rozhodnout pouze o tom, kdo bude rozhodovat za nás. Říká se tomu nepřímá, zastupitelská anebo parlamentní demokracie, ale na rovinu řečeno je to demokracie na houby. Zatímco Švýcar přemýšlí, jaké řešení zvolit, my trneme, co z našich zastupitelů vypadne. Navíc se ukazuje, že nepřímá demokracie degeneruje. Každá další reprezentace je horší než předešlá, neboť politici si stále víc dovolují a lidé jsou stále rezignovanější. Na rozdíl od Švýcarů nežijeme v poměrech, které jsme osobně zvolili, ale v poměrech, které jsme osobně dopustili.
Přímá demokracie má samozřejmě i svá úskalí. Experta na zdravotní následky pasivního kouření napadne nad výsledkem švýcarského plebiscitu, že v zastupitelské demokracii by poslanci udělali pro dobro lidu s kouřením krátký proces. Referendum zjednává vůli občanů, nic víc, nic míň. V situaci, kdy u nás občané pochybují o kompetenci zastupitelů a zastupitelé mají občany za nezpůsobilé po švýcarsku rozhodovat v referendech, nezbývá, než absolvovat referendum o samotné povaze demokracie. Vyhovuje nám zastupitelská, na kterou se můžeme alibisticky vymlouvat, anebo máme odvahu řešit své věci napřímo? Potřebujeme ke všemu zastupitele? Zjevně nikoli!

---

Když já nevím - zavést přímou demokracii v zemi, kde národ z valné části jen nadává v hospodě u piva se mi nezdáfunkčním řešením...
To snad raději "osvícenou autokracii" :-) A když nebude autokrat správně osvícený, je koho "věšet na lucernu"...
Ale neberte mne doslova! To je trochu nevážný dodatek k vážnému tématu!

Rozpočet bude

Nejdůležitější odstavec najdete na úplném konci dnešní poznámky IH:

Rozpočet bude
Autor: Ivan Hoffman

Po kabaretní vložce vládních rebelů, kteří se tentokrát „takticky" zdrželi hlasování o zvýšení daní, když minule byli „principiálně" proti a ještě před tím zvýšení daní svými hlasy „poslušně" podpořili, se rozplývá hrozba, že budeme bez rozpočtu. Ono to ale až taková hrozba nebyla. Podle toho, co zatím vláda ke státnímu rozpočtu na rok 2013 řekla, nám spíše hrozí, že rozpočet bude schválen.
Návrh, který má na stole „vláda rozpočtové odpovědnosti", počítá na jedné straně s neodpovědnými škrty, na straně druhé s neodpovědným hospodařením na dluh.
Schodek rozpočtu je naplánován na 100 miliard korun, asi aby se to dobře pamatovalo. Jinak jsou všechna čísla a procenta, ze kterých je rozpočet konstruován, vesměs pouhými odhady, předtuchami, záměry či sny. Politici nevědí, jaké budou skutečné příjmy a konečné výdaje. Jediné, co je zajímá, a co si nepochybně ohlídají, jsou transfery veřejných prostředků do kapes jejich sponzorů a kompliců. Dávno pryč jsou časy, kdy byl státní rozpočet považován za nejdůležitější zákon roku. Poslední dobou se už jenom ekonomové, kteří se tím živí, snaží najít nějakou logiku v mlácení prázdné rozpočtové slámy.
Nežijeme ve vzduchoprázdnu, ani za čínskou zdí. Jsme pasažéry globálního letadla, účastníky pyramidové hry, ze které mají profit ti, co ji vymysleli, zatímco naprostá většina ostrouhá. Řešení problému nesplatitelných dluhů se odkládá, neboť tento problém řešení nemá. Nikdo v letadle to samozřejmě oficiálně nepřizná, neboť se letí bez padáků. Lapeni v dluhové pasti se snažíme zachovat glanc kreativním účetnictvím, čímž se absurdní kruh uzavírá. Rozpočet asi bude, hlásí vláda. Jako by to tady někoho zajímalo!

Fešáci slaví 45 let od svého vzniku

Country skupina Fešáci slaví 45 let od svého vzniku. Při té příležitosti vydává kompilaci s názvem Největší hity & bonusy. V Bezně na Mladoboleslavsku pak 29. září zahájí velké turné, které zakončí 19. prosince koncertem v pražském Divadle Hybernia. Na něm s kapelou vystoupí i její bývalí spolupracovníci Petr Novotný, Jan Turek, Josef Alois Náhlovský a Josef Mladý. V roli hostů pak Taxmeni, Josef Vojtek ze skupiny Kabát, Jakub Smolík, Hana Mladá, Erika Horká, Michaela Tučná a další. Během své kariéry Fešáci odehráli přes 6000 představení, jejich nejúspěšnějším albem je Ostrov Fešáků z roku 1975 s hity jako Jaro, Matterhorn, Slída či Pojedou.
Podle mailového zpravodajství ČRo

Prohibice

Prohibice
Autor: Ivan Hoffman

Zákaz prodeje tvrdého alkoholu je za současné situace, kdy jsou v oběhu láhve s jedem, samozřejmě od vlády správný krok. Jedná se ovšem o opatření mimořádné, kterému říkat prohibice je nepřesné.
Jakmile se totiž vyšetří, kdo je vinen sérií otrav metylalkoholem, byznys s alkoholem dostane opět zelenou. Lamentovat nad dvaceti (zatím) rakvemi o tom, že stát nevydělává na dani z alkoholu a obchodníkům s jejich nemravnými maržemi že klesl zisk, je cynismus nejhrubšího zrna.
Když už je řeč o prohibici, není pravda, že zákaz prodeje alkoholu způsobí rozmach černého trhu. Černý trh u nás vzkvétá i bez prohibice díky tomu, že se výrobcům, prodejcům a alkoholikům vyplácí krátit stát na dani.
Jde o to, zda je žádoucí aby se co nejméně pilo, anebo aby byl z pití co nejlepší byznys. Prohibice se zavádí se záměrem vymýtit závislost na droze, čili nemá logiku prohlašovat prohibici za chybnou, neboť nepřináší peníze. Podobné je to s kritikou regulace. Regulovat, neboli kontrolovat a omezovat podnikání s drogou není nějaká státní svévole, nýbrž služba, kterou si u státu daňový poplatník platí.
Je zvláštní, že se v souvislosti se sérií otrav metylalkoholem dosud neřeší, jak stát, který selhal při kontrole trhu, odškodní poškozené a pozůstalé po obětech. Jestliže státní úředníci řeknou, že v tržním prostředí je normální, když každá desátá láhev alkoholu putuje do prodejní sítě odněkud ze sklepa či garáže, pak stát, který toto akceptuje, nese i odpovědnost za důsledky. Pokud se ví, že trh a černý trh je totéž, pak místo miliónů, o které přicházejí prodejci drogy a stát co prodej drogy legalizuje, by se měly řešit milióny pro osleplé a pozůstalé po otrávených.

Stále totéž

Nevím, zda je poznámka IH přesná, co se hodnocení předmětného filmu týče, ale vím jedno, rozčilovat se kvůli filmu, něco pálit, někoho vraždit, to je nesmysl... Ať je to o víře či čemkoliv jiném... To někdo chtěl, a jen si vzal film jako záminku...

Stále totéž
Autor: Ivan Hoffman

Film, který se stal příčinou či záminkou současných muslimských protestů před americkými ambasádami v Libyi, Egyptě, Tunisu a v Jemenu, nestojí za řeč, natož za recenzi. Až fanatická reakce lidí, citlivých na kdejaký brak, má-li cosi společného s jejich náboženstvím, posunula nízkonákladový kýč do centra pozornosti.
S radikály je to pořád stejné, čas od času je vidíme cosi blouznivě provolávat, divoce k tomu mávat rukama a všelijak se pitvořit, aniž by to dávalo nějaký smysl. Právě ta očividná trapnost pak činí obtížným brát je vážně a přemýšlet nad jejich motivy.
I když to věřící neradi slyší, jsou si různá náboženství podobná jako vejce vejci a to, čím se liší, jsou spíše věřící, než božstva. V islámu není problém s Mohamedem, podobně jako u křesťanů není slabým článkem náboženství Kristus anebo u hinduistů Budha. Bozi jsou vesměs důstojní, laskaví a samozřejmě tajemní a zázrační.
S jejich vyznavači je to složitější. Mezi věřícími najdeme lidi moudré, velkorysé, ale také paranoidní, nesnášenlivé a postrádající inteligenci. Některá náboženství mají větší smůlu na věřící vlažné, jiná na fanatiky, ale nedá se říct, že by potíž byla v duchovních naukách, jejichž ambicí je člověka zlepšit a umravnit.
Nábožensky odůvodněné projevy násilí, na které někdo doplatí životem, je třeba odsoudit to je jasné. Pokud jde ale o komentář, věc se nemá tak, že zuřící lůza je vedena svým božstvem. Mohamed je v tom nevinně a zaslouží soucit, že se jím zaštiťují hulváti. Prostému člověku samozřejmě nepřísluší radit univerzu, ale Mahamed pochopí, že bychom ocenili, kdyby své vyznavače postavil do latě. Nikdo to za něj neudělá.

Hrozné divadlo

Hrozné divadlo
Autor: Ivan Hoffman

Ministryně kultury působí dojmem, že sice neví, proč odvolala ředitele Národního divadla, ale upřímně se snaží to pochopit. Na rozdíl od národní instituce, která divadlo provozuje jako kulturu, ministerstvo kultury předvádí antikulturní politické divadlo, navíc pouze loutkové. Dospěli jsme do situace, kdy se ti, co nám vládnou, dělí již jenom na dvě kategorie: na gangstery a bílé koně, přičemž paní ministryně Hanáková na gangsterku nevypadá. V křesle, do kterého ani trochu nepatří, se octla díky dvěma nešťastným okolnostem.
Nejprve se dostala do parlamentu díky plakátům knížete s fajfkou, což zavinil špatný volební systém, ve kterém se volí v kuloárech upatlané kandidátky, místo konkrétních kandidátů. Později pak stejná strana potřebovala zaplácnout někým resort, z jehož čela se jiný její člen s ostudou poroučel. Dobrých kandidátů by se našla celá řada, ale sotva nějaký mezi politiky. A politické strany přece nebudou křesla, jež chápou jako volební kořist, pouštět cizím! A tak přemluvili paní Hanákovou. Možná v naději, že se naplní okřídlené: člověk roste s úkoly! Což se ovšem nestalo.
Na ministry kultury už delší dobu nemáme štěstí. Že by to ale nějak výrazně ovlivnilo obecnou kulturnost či nekulturnost se nedá říct. Autentická kultura se vždy prosadila spíše navzdory kulturním institucím, nežli jejich zásluhou a přičiněním. Je to přitom podobné v systémech, které vsadí na lidskou solidaritu, jako v těch co vsadí na lidskou chamtivost. Skutečná kultura se pozná podle toho, že oslovuje, aniž by se podbízela, čili nemnohé. Naprosté většině lidí postačuje masová zábava. A v zábavě je ministr kultury užitečný hlavně jako zábavná figurka.

ODS a daně

ODS a daně
Autor: Ivan Hoffman

Nepřekvapuje, že se některým poslancům ODS nechce hlasovat pro zvýšení daní. Spíše překvapuje, že většina poslanců ODS zvýšit daně chce. Když se totiž tito lidé ucházeli ve volbách o hlasy, měli spoustu řečí o tom, jak nám od jejich konkurence hrozí zadlužování a zvyšování daní. Co si pak myslet o někom, kdo se sám dopouští toho, před čím varoval? Proč rovnou před volbami neslíbili svým voličům, že je vezmou na hůl? Své věrné by určitě neodradili a ti ostatní jim hlas stejně nedají.
Zajímavá je i úvaha o spojení další existence této vlády s prosazením opatření, jež mají paralyzovat ekonomiku a snížit životní úroveň. Vláda vlastně říká: Pokud vám nebudeme moci škodit, vládnout nás přestane bavit. Výrazná většina občanů ovšem o to, aby jim vláda škodila do roztrhání těla, vůbec nemá zájem. Obyčejný člověk se klidně spokojí s vládou, která jeho životní úroveň zvýší, anebo alespoň zachová, přičemž mu je vcelku lhostejné, jakou ideologií se to zaštítí. Masochistů, o které se tato vláda snaží opřít, nebude v populaci podle Gaussovy křivky víc, než tři procenta.
Pro ODS je otázka daní zásadním vnitrostranickým tématem. Řada členů s nostalgií hledí do minulosti a kvůli obavě ze smutného konce na politické periferii slyšíme z ODS hlasy o potřebě vrátit se ke kořenům, a možná k tomu návratu angažovat i otce zakladatele. Třeba je něco na spekulacích, že za neochotou hlasovat pro zvýšení daní je snaha zbavit se Nečase a změnit stranický kurz, aby obrozená ODS opět vládla s premiérem Klausem... Připomeňme si, že je to jen pár dní, co v chrámu Svatého Víta zazněla modlitba ke Svatému Václavovi, aby nás zbavil Nečase. Že by už na tom patron vlasti pracoval?

Ach ano, změna je nutná... Náhodou, hned po ránu mi toto "počtení od IH" dodalo pozitivní nádech dne...