Další ostuda

Kdybych si o tom nepřečetl od IH, nevěděl bych, mám aktuálně trochu jiné starosti na rodinné úrovni... Ale souvislosti a závěr jsou burcující...

---

Další ostuda
Autor: Ivan Hoffman

Podle reportérů britského deníku The Daily Telegraph lze v Česku pořídit certifikát, platný pro celou EU i na nekvalitní výrobek, například na zdraví poškozující kyčelní kloub. Konkrétně citují zástupce zlínského Institutu pro testování a certifikaci, který jim řekl: „Jsme na straně výrobce a jeho produktů, ne na straně pacientů". Na tuto větu už reagoval britský ministr zdravotnictví, který je „šokován a zděšen".
Podle něj „každý, kdo pracuje ve zdravotnictví, musí být na straně pacientů a pacienti, nikoli zisky, musejí být vždy prioritou." Uvidíme, zda se v podobném duchu vyjádří i náš ministr zdravotnictví a jestli se tento skandál začne u nás řešit dříve, než EU začne řešit nás.
Je třeba zkontrolovat certifikáty poskytnuté zmíněnou firmou a potvrdí-li se podezření, že dává dobrozdání na vadné produkty pochybných výrobců, je třeba odebrat této firmě certifikát na vydávání certifikátů. Prokáže-li se, že vydané certifikáty jsou pořádku, bude stačit propustit zaměstnance, který nejspíše zkoušel vyinkasovat úplatek. Ať už to ale dopadne jakkoli, povedený zástupce nám udělal pořádnou ostudu a s tím už nic nenaděláme. Je k vzteku, jak podobných případů přibývá a vedle aktuálních afér souběžně jako na potvoru vypadávají ze skříní i starší kostlivci.
Co se zde dlouhá léta nepovšimnuto vařilo, máme teď kompletně na talíři. A nejhorší na tom je, že co řekl zástupce zlínského institutu britským reportérům, vydávajícím se za čínské výrobce, je čistá pravda. Celý tento stát je na straně výrobců a jejich produktů, nikoli na straně občanů. Nikoli občané, ale zisky jsou tu prioritou. A protože nejsme v Británii, může se to cynicky prohlásit nahlas.

Poznámky Ivana Hoffmana

Po dlouhé době se mi stalo, že jsem si své oblíbené glosy Ivana Hoffmana četl se zpožděním, včerejší a dnešní dohromady, bo včera prostě nevyšel čas. A z obou si kousek odcituji:

---

Lehká korekce

Druhé kolo senátních voleb lehce korigovalo týden starý vzkaz voličů politickým stranám. Komunistům voliči řekli, že nejsou až tak žádaní, jak si mohli myslet, a ODS se dověděla, že je doopravdy nežádoucí, a to podstatně víc než naznačilo první kolo. Podstatným vzkazem pro politické strany a politiky obecně je pak volební účast, jež rovněž prošla lehkou korekcí.
Pokud před týdnem politiky zaskočilo, že se o ně zajímá už jen nějakých 37% voličů, pak nynějších 18,6% je teprve kalichem hořkosti, co museli vypít do dna.
...
Nízká volební účast je signálem, že parlamentní demokracie je k ničemu. Mít mandát od 18,6% voličů je jednoznačně trapné.
Je načase lehce korigovat i samotný pohled na volební neúčast. Už se nejedná o apatii anebo dokonce neodpovědnost občana, kterému je lhostejné, co bude. Jakmile nevolí drtivá většina občanů, začínají být podezřelí, například z naivity, ti kteří ještě hlasují. Je-li politika prázdná a ignoruje občany, pak je na pováženou, když někdo svým hlasem takovou zbytečnost, anebo dokonce špatnost podpoří. Při nadpoloviční volební účasti lze těm co nevolili říct, že nemají co nadávat. Při účasti nižší než 20%, respektive 40% už platí, že nemají co nadávat ti, kteří pro tu politickou mizérii hlasovali.


Státní dluhopisy

Chystá se třetí emise státních dluhopisů. Před rokem při té první půjčili občané státu 20 miliard, na jaře při druhé dalších 15 a nyní si ministr financí brousí zuby ještě na 10. Nejčastěji se v souvislosti se státními dluhopisy zmiňuje jejich bezpečnost.
Je to pikantní, neboť politici, kteří dnes občanům dávají za jejich peníze směnky, zde nejspíše nebudou, když směnky budou splatné. Mluvit o státní kase jako o bezpečném přístavu je pak poněkud nadnesené, když vezmeme v úvahu, v jak bídné finanční kondici státy poslední dobou jsou.
...
Potíž s našimi politiky je v jejich omezené gramotnosti. Málo čtou. Kdejaký blogger jim zdarma radí, jak si nenechat rozkrást peníze pod rukama a pod nosem. Jenomže radit panu Kalouskovi je jako ono okřídlené biblické házení perel.

Tradiční pomazánkové

Myslím, že bude třeba požádat bruselské byrokraty, aby zakázali prodej dětských šlapacích aut, protože je to klamání spotřebitele, nejsou to auta, ty známé vražedné zbraně z našich silnic, ale dětské hračky!
:-o

Tradiční pomazánkové
Autor: Ivan Hoffman

Europoslanec, který tvrdí, že se v Bruselu bil za české pomazánkové máslo jako lev, nemusí truchlit. U vlastenců a euroskeptiků už je za hrdinu. Do posuzování roztíratelného tuku, nesoucího název máslo, kterým přitom není už pětatřicet let, byl ovšem bruselský byrokrat zatažen českým tukovým průmyslem, jak alespoň tvrdí v Madetě, která pomazánkovým čímsi konkuruje opravdovému máslu.
Z toho ale plyne, že se český europoslanec bil jako český lev proti Čechům, co si stěžovali na jiné Čechy a že se postavil na stranu falešného másla proti máslu pravému.
Jak Brusel rozsoudil Čechy, svářící se o všeobecně známou potravinu, je jedna věc. Druhá věc je, zda skutečně potřebujeme nadnárodního arbitra, který několik let řeší takovou s prominutím prkotinu. Už 35 let je u nás každému kdo ochutnal jasné, že pomazánkové máslo není máslo. Klamání spotřebitele se v tomto případě skutečně nedělo a verdikt budí podezření, že nás mají v Bruselu u soudního dvora za pitomce. V názvu zmíněné potraviny je klíčové adjektivum, takže pokud by se Madeta rozhodla pro název „Tradiční pomazánkové", každému by bylo jasné, že si kupuje staré známé pomazánkové máslo, co s máslem má společného jen to, že se také roztírá.
Jelikož jsme citliví na to, když se do nás někdo zvenčí vměšuje, evropské unii to teď náš premiér vrátí při jednání o bankovní unii. Obává se prý o stabilitu českého bankovnictví, které mimochodem dávno není české, neboť zdejší banky jsou vesměs filiálkami zahraničních bankovních domů. Že smyslem bankovní unie je chránit zájmy klientů, se u nás jaksi neřeší. České bankovnictví je něco jako pomazánkové máslo. Protimluv, do kterého nám nikdo nebude mluvit!

Teprve začátek

Víte, pane Hoffmane, když oni politici nějak nechtějí přemýšlet tak, jako přemýšlí lidé obyčejní, uvažující o stavu věcí, ale nejdoucí sami do politiky; a jejichž myšlenky jste právě přesně naformuloval:

---

Teprve začátek
Autor: Ivan Hoffman

Není divu, že se vládním stranám příliš nechce bavit o výsledku voleb, nicméně pokud nevyhodnotí, co jim voliči právě vzkázali, politika se po příštích volbách, těch do sněmovny bude dělat bez nich. Pro politické přežití ODS není rozhodující mobilizovat členskou základnu a skalní voliče.
Důležitější jsou sympatizanti, kteří stranu volí tehdy, když dělá politiku, jež se kryje s jejich názorovou orientací. ODS ztrácí hlasy konzervativců, neboť pro ně přestává být důvěryhodná, ne proto, že by ve společnosti ubývalo občanů orientovaných doprava.
TOP 09 má větší problém. Je to strana charismatického knížete, kterého nelze naklonovat. V nejrůznějších funkcích se veřejnost setkává s TOP politiky, kteří zjevně nejsou zárukou tradice, odpovědnosti ani prosperity. TOP 09 se dostala do parlamentu jako alternativa k ODS a jako taková uspěla ještě v pražských volbách. Krajské volby ale ukázaly, že kouzlo knížecí fajfky přestává fungovat a o ničem jiném to není.
Vážný důvod k zamyšlení mají ovšem po krajských volbách i strany opoziční. Kritizovat kapitalizmus je daleko snazší, než ho budovat a maskovat to komunistickou rétorikou. KSČM vzbuzuje u levicově orientované části veřejnosti nereálná očekávání. Jde o stranu politických pragmatiků, kteří nepochybně trnou, že se ke slovu přihlásí revoluční omladina s tím, že je třeba vrátit se ke kořenům.
Pro ČSSD je vzkazem z voleb především to, že za úspěch vděčí pouhé setrvačnosti protestní volby. Bez nových myšlenek a schopnějších kandidátů čeká sociální demokraty osud ODS. Volič si nakonec uvědomí, že za prázdnými slovy se nachází programové vakuum. Tak jako napravo chybí pravice, nalevo je nouze o levici.

Volební záhada

Volební záhada
Autor: Ivan Hoffman

Každé volby mají nějaké téma, něco řeší, na cosi reagují. Bude tomu tak nepochybně i nyní o víkendu u voleb krajských a senátních. Vedle místní agendy, která by logicky měla hrát prim, budou volby určitě ovlivněny i celkovou politickou atmosférou v zemi a aktuálními problémy či aférami.
I v minulosti se stávalo, že volby v krajích poznamenalo dění ve vládě a v poslanecké sněmovně. Voliči nezřídka potrestají regionální kandidáty za to, co předvádějí jejich straničtí kolegové v Praze a upřednostní sdružení nezávislých kandidátů, anebo jak se to stalo v minulých krajských volbách, stranické kolegy politiků, kteří jsou v parlamentu v opozici.
A tak se nyní s napětím očekává, přestože to s krajskou problematikou příliš nesouvisí, jak se do rozhodování voličů promítnou korupční aféry a nakolik posílí komunisté. Volby jako by nebyli rozhodováním o budoucnosti, nýbrž referendem o současnosti a minulosti. Otázkou dneška je, zda má současnost budoucnost anebo jestli budoucnost nepatří minulosti. Zcela běžně a stále častěji slyšíme komentáře typu „nedivil bych se lidem, kdyby volili komunisty", ale kolik hlasů nakonec komunisté obdrží, se těžko odhaduje, neboť řada voličů se stále stydí k volbě komunistů přiznat. Až po víkendu bude patrné, jestli se komunisté mají obávat, že jim občané svěří budování kapitalismu.
Letošní volby pak mají i jedno smutné specifikum – nebývalou měrou se v kampaních prosadil populismus. Volby se tak stanou vedle testu lidové naštvanosti i testem obecného vkusu. Což je příležitost připomenout, že ve volbách se nejen volí, ale také občan dostává informaci, s jakými lidmi sdílí společný stát. A dobrá zprava nakonec: Politici si po sobě uklidí reklamní nepořádek a zas na nějaký čas dají pokoj.

---

Osobně mám co se voleb týče jasno, ty, které půjdu volit, volí spousta lidí tady na jihu Moravy, a v parlamentu nejsou :-) A jejich lídr nejen v preferencích velmi dobře utíká...
:-)

Letiště Václava Havla

A jak shrnuje dnešní přejmenování pražského letiště na Letiště Václava Havla ČRo?

---

Pražské ruzyňské letiště se přejmenovalo na Letiště Václava Havla Praha. Ode dneška tak nese název po prvním českém prezidentovi, který zemřel loni v prosinci.
Slavnostní akt se uskutečnil v den Havlových nedožitých 76. narozenin. Přejmenování letiště dnes symbolickým přestřižením pásky stvrdili manželka bývalého prezidenta Dagmar Havlová, ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, ministr financí Miroslav Kalousek (oba TOP 09), pražský primátor Bohuslav Svoboda (ODS) a zástupci letiště. Na ceremoniálu chyběli prezident Václav Klaus a premiér Petr Nečas (ODS). Premiér je pracovně v zahraničí, Václav Klaus se už dříve omluvil. Důvod Hrad neuvedl. Karel Schwarzenberg při ceremoniálu připomněl, že po loňském Havlově úmrtí se vedla debata o tom, zda právě letiště je nejvhodnější institucí, která by měla nést jeho jméno. "Z jednoho důvodu je ale volba letiště správná. Byl to on, kdo otevřel českému národu možnost vycestovat z této země," řekl Karel Schwarzenberg. ČR by podle něj měla opatrovat Havlův odkaz a neuzavírat se znovu do sebe. Dagmar Havlová uvedla, že přejmenování letiště považuje za konkrétní a hmatatelné uznání Havlových zásluh o svobodu a demokracii v ČR.
Spojení pražského letiště s osobou bývalého prezidenta Václava Havla může společnosti z obchodního hlediska pouze prospět. ČTK to dnes řekl ředitel pražského letiště Jiří Pos. Až 70 procent cestujících letiště jsou totiž zahraniční návštěvníci, z Česka pochází jen menšina. Rozhodnutí navštívit zemi může mít podle něj více důvodů, například krásy Prahy nebo obchodní schůzka. Ale může to být rovněž připomenutí odkazu Václava Havla, dodal. "Havel a Praha jsou dva pojmy, které jsou v mysli všech cizinců spojeny," uvedl na ceremoniálu primátor Prahy Bohuslav Svoboda. Každý podle něj ví, kde je Praha a kdo byl Václav Havel. Symbolický význam spojení letiště, které je vstupní branou do České republiky, s Václavem Havlem, který Čechům umožnil cestovat, zdůraznilo při proslovech několik řečníků. Podle ministra financí Miroslava Kalouska je možné přejmenování letiště chápat jako paralelu s první republikou, kdy bylo po prvním prezidentovi T.G. Masarykovi pojmenováno nádraží.

Havel a letiště

Nejdůležitější na dnešní poznámce IH je asi právě poslední odstave, byť už vlastně není ani o panu Havlovi ani o letišti.
:-o

Havel a letiště
Autor: Ivan Hoffman

Dnes, v den narozenin prvního polistopadového prezidenta, bude ruzyňské letiště slavnostně přejmenováno na letiště Václava Havla. Stane se tak v havlovském stylu čili za přítomnosti řady pikantních paradoxů. O přejmenování rozhodla vláda, jejíž členové vesměs Havla „nemusí", a rovněž vláda, kterou by si Havel nepochybně ošklivil.
Letiště pak dostane Havlovo jméno v atmosféře, kdy se to většině českých občanů nezamlouvá, a kdy se paradoxně Havel stal pro pospolitý lid symbolem špatností, které za svého života tvrdošíjně a statečně kritizoval.
Prastará zkušenost říká, že doma není nikdo prorokem. Václava Havla si vždy více vážili lidé, kteří z celého světa na pražské letiště přilétali, než domorodci, na jejichž území se toto letiště nalézá. Přejmenování určitě prospěje letišti a to i komerčně, zatímco Václavu Havlovi může být vcelku lhostejné, neboť u toho naštěstí nebude. Pokud existuje důvod, proč pražské letiště mělo zůstat ruzyňským, pak tím důvodem je zjevný nevkus vychloubání se cizím peřím. Václav Havel je osobností, která sice vzešla z prostředí zdejší, do sebe uzavřené kotliny, ale svým myšlením a životním příběhem zdejší poměry dalece přesáhl. Osvojovat si Václava Havla je vlastně docela troufalé.
Dnešek není pouze příležitostí k přejmenování letiště. Je rovněž vhodnou příležitostí věnovat pár slov lidem, co Václava Havla nenávistně urážejí. Zjevně se to stává módou přitroublých internetových debat, kde tón udávají demagogové a devianti. Havla lze vyzdvihnout jako příklad člověka, který nedůstojným poměrům čelil s odzbrojující slušností. Lidé co se o Havlovi vyjadřují pohrdlivě, nevraživě, odporně, podávají svědectví o sobě.

Pozitivní dopady metanolové aféry

Jak se říká, všechno špatné je k něčemu dobré:

---

Vysoká škola vyvinula metodu, jak zjistit metanol přes sklo
Vysoká škola chemicko-technologická (VŠCHT) vyvinula způsob, jak zjišťovat koncentraci jedovatého metanolu přes láhev. Metoda je několikanásobně levnější a rychlejší než klasické testování, zatím ale není certifikovaná. Ověřování se dá přitom provádět malým přístrojem i v terénu, vědci nyní na zavedení metody v praxi spolupracují s celníky, řekla ČTK vedoucí laboratoře molekulové spektroskopie Miroslava Novotná. Takzvaná Ramanova spektroskopie, která funguje na principu analýzy odrazu ozářeného vzorku, je známá už delší čas, pro zjišťování metanolu ale zatím testována nebyla. Tým Novotné začal metodu rozvíjet po začátku kauzy s pančovaným alkoholem, kdy univerzita nabídla veřejnosti testování domácího alkoholu zdarma a pro velký zájem nestíhali chemici ověřovat donesené vzorky certifikovanou metodou na plynovém chromatografu. "Tady ta analýza zabere asi tak desetkrát méně času než na tom chromatografu, řádově minutu," uvedla Novotná. Zatímco certifikované testování stojí kolem 300 až 400 korun i více, prověření jednoho vzorku novou metodou vyjde prý nejvýše na desetikoruny.

---

Konec hry

Zase jednou souhlasím snad s každou větou do posledního puntíku...

Konec hry
Autor: Ivan Hoffman

Když jde o hazard, neplatí, že kdo si hraje, nezlobí. Je to přesně naopak, kdo hraje, ten i zlobí. Gambleři kupříkladu často kradou, aby lup v zastavárně zpeněžili a měli si za co hrát. V Maďarsku ovšem hra končí. Parlament tam právě ve zrychleném řízení hrací automaty zcela zakázal.
Protože u nás je těchto zařízení údajně 120 tisíc a je s nimi stejná zkušenost jako v Maďarsku a jako kdekoli na světě, se zájmem Maďary sledujeme. Jakým zázrakem se jim to podařilo? Jak je možné že maďarským poslancům nikdo nevysvětlil, že zakázat veškeré automaty je nemožné?
Vrtkavá štěstěna
Co jsme se zatím dověděli, je důvod zákazu. Maďarským poslancům se zželelo sociálně nejslabších spoluobčanů, kteří v automatech přicházeli o poslední peníze v zoufalé víře ve vrtkavou štěstěnu. Že si na cizím neštěstí mastili kapsu nejen provozovatelé heren, ale také stát, zohlednili maďarští poslanci tak, že zdaní on-line hazardní hry. Opět sice nevíme, kde k tomu berou odvahu, když přeci, alespoň jak se to tvrdí nám, provozovatelé vysoudí na státu náhrady za ušlý zisk, bolestné za zmařenou investici a kdoví co ještě.
Poučení z Maďarska je banálně jednoduché. Když se chce, jde cokoli. Když se nechce, nejde nic. Kterákoli špatnost, o které slyšíme, že s ní nelze skoncovat, vděčí za svou existenci tomu, že s ní někdo skoncovat nechce. Mezi našimi a maďarskými poslanci je ohledně hazardu rozdíl pouze v tom, že těm našim jsou zoufalci závislí na automatech u ponožek. Pokud tedy poslanci nejsou na příjmech z hazardu osobně zainteresováni, což ale vyjde nastejno. A ještě na okraj. Automaty v Maďarsku zakázali liberálové a na žádné protesty s transparenty „Vraťte nám hazard!" kupodivu nedošlo.