Daně, daně, daně

Daně, daně, daně
Autor: Ivan Hoffman
Takže nově uhlí o polovinu. A také víno, abychom byli v Evropě v něčem originální. A co ještě by se dalo danit? Jistě cokoli, ale stejně to nakonec nebude stačit, protože multizazobanci v daňových rájích, u kterých nakonec naprostá většina vybraných peněz končí, z principu nikdy nebudou mít dost.
Vlastně je s podivem, že nás výběrčí daní čili politici co chvíli provokují nějakým dalším poplatkem místo toho, aby zavedli jednotnou paušální daň z existence. Vyšlo by to nastejno a ušetřilo by se papírování.
Být komplexně zdaněni za to, že se tu nadechujeme a několik desítek let zabíráme prostor, by vedle jiných výhod mělo i tu, že by z nás výběrčí daní nemohli dělat hlupáky. Nebyl by například žádný důvod nás krkolomně přesvědčovat, že snížení spotřební daně by benzín nezlevnilo. Anebo by výběrčí nemuseli obhajovat prominentní neplatiče a předstírat, že banky a korporace jsou pro nás požehnáním. Daň z existence by pak byla vysvobozením z volební noční můry, zda se nechat danit nenechavou pravicí, nenechavou levicí, nenechavými komunisty či nenechavými liberály…
S daněmi vždy byly a budou problémy. Nikdy nebude shoda kdo, od koho, za co a kolik by měl brát. Nyní je pak odpověď na zmíněné otázky mimořádně frustrující: Daně vybírá politické mafie, od těch, kteří se nedovedou bránit, za to, bez čeho se nelze obejít a tolik, že lidem po přímém a nepřímém zdanění zůstávají prázdné kapsy. Navíc platí, že čím více se špatně vybere, tím více se rozkrade. Špatným daněním se krmí korupce, rozevírají nůžky mezi chudými a bohatými, což vyvolává sociální napětí, závist, nevraživost. Není třeba mimořádné bystrosti k poznání, že daně nám byl dlužen a také je vybírá čert.