V rámci zpřehlednění svého BLOGu jsem se rozhodl vyčlenit sekci citací do samostatného BLOGu. S oblibou cituji jiné zdroje, které však nemusí být volně přístupné na webu, zejména pak plné texty mého oblíbeného týdeníku EURO. Aby tyto texty nečinily můj BLOG nepřehledným, budu je umísťovat sem, no a v příspěvcích na hlavní stránce (BLOG: Radek Králík Novotný) jen vkládat odkazy na tyto citace... Toť můj novoroční dárek čtenářstvu... (31.12.2009)

úterý 28. února 2012

V pasti nadnárodních lichvářů

V den svých jednačtyřicátých narozenin mohu jen pokývat hlavou: ano, máte pravdu, pane Hoffmane. A až to "praskne", nějak se to pokusíme přežít... Hold všici přijdeme o úspory, byť jsme se jako jednotlivci mohli chovat sebeúsporněji. Prostě nás čeká nezvratně to, že současný finanční systém půjde "do kytek", jen je otázkou, kdy to nastane.

Marné škrty
Autor: Ivan Hoffman

Vláda tuší, že do státního rozpočtu přiteče citelně méně peněz, než kolik si vysnila při jeho tvorbě a schvalování. Z toho plyne, že se prohloubí státní dluh.
A jelikož se současná vláda zaklíná rozpočtovou odpovědností, slibuje občanovi pestrou paletu nepopulárních opatření. Hodnotit je jmenovitě nemá cenu. Jde buďto o provokace bez naděje na koaliční shodu, anebo o opatření, která koalice vzdá, když se zvedne vlna odporu. Jsme svědky plané rétoriky lidí, kteří bohužel nemají vizi a naštěstí nemají kuráž.
Na vládou ohlašované snaze zkrotit dluh je očividná marnost takového předsevzetí. Vláda má šanci vybírat chybějící peníze leda od lidí, kteří je nemají, a ušetřit na těch, kteří je nejvíc potřebují. Od bohatých podnikatelů vláda slyší, že by i pomohli, kdyby to mělo smysl. Dokud ovšem stát peníze vyhazuje oknem, bohatí vzkazují, že by museli být na hlavu, aby nalévali vodu do cedníku. Paradoxem ale je, že z veřejných peněz nalévaných do cedníku vznikla privátní impéria, takže kritiku rozhazovačného státu bohatými je třeba brát s rezervou.
Největší problém s rostoucím dluhem je v tom, že i kdyby politici jeho krocení mysleli vážně, v rámci stávajícího systému ho už zkrotit nelze. Bod, kdy ještě byla naděje dát finance do pořádku, svět dávno minul. V pasti nadnárodních lichvářů jsme uvízli se všemi ostatními a vystoupit z rozjetého vlaku je o život. Předstírá se hledání řešení, které neexistuje. Systém dožívá na přístrojích, prognóza je špatná, šance na uzdravení nulová. A že je král nahý, je stará vesta. Poučení? Tvrdí-li politici, že nám škrty půjdou k duhu, znamená to, že nás mají za hlupáky, anebo jsou sami hloupí. Třetí možnost není.

Žádné komentáře:

Okomentovat