Už dvacet let nás "oplétá" pavučina webu...Život v síti
Ach ano, 20 let... Dvacet let, které znamenají mnoho...
V životě mém určitě.
Autor: Ivan Hoffman
Dvacet let připojení k internetu je úžasné výročí. Internet neobyčejně zjednodušil a zrychlil komunikaci, umožňuje přístup k obrovskému množství informací, služeb a zábavy.
Na internetu je rovněž neuvěřitelné, jak rychle jsme si na něj zvykli, jak se tato revoluční novinka stala ze dne na den samozřejmostí. Z toho, jak jsme za sebou spálili most a coby zbytečnost opustili mnoho letitých návyků a tradičních dovedností je jasné, že si nepřipouštíme možnost návratu. Internet už se stal podobně jako třeba elektřina čímsi, o čem můžeme předpokládat, že nebude-li, pak nebude ničeho, tedy ani nás.
Z života na sítí se stal život v síti. Kolaps internetu by znamenal naprostý chaos, havárii veškeré infrastruktury. Co se zprvu jevilo jako příjemná vymoženost, ukazuje se nyní jako holá nezbytnost. Na internetu se pracuje, nakupuje, obchoduje, vydělává i platí. Dráty, či pouhým vlněním jsme propojeni prakticky s kýmkoli, ať je kdekoli a naopak i my jsme dostupní odkudkoli a komukoli. Ještě nám zcela nedošlo, že daní za to, jak do všeho vidíme, je to, že je nás odevšad vidět. S internetem nepominula jenom izolace, ale také soukromí.
U příležitosti dnešního výročí se ptáme hlavně na to, co bude dál, co se na internetu ještě stane. Stejně fascinující je ale představa prostoru bez internetu. Kde končí signál, začíná divočina. Svět, ve kterém se lidé musí navštívit, aby spolu mohli promluvit. Představujeme si rezervaci, kde přežití závisí na schopnosti rozdělat oheň, ulovit potravu a odolat nepohodě. A tušíme, že tam, kde není signál, přežijí jen ti nejsilnější. Čím více budeme závislí na pohodlí života v síti, tím menší bude naše šance přežít off-line.
Žádné komentáře:
Okomentovat