Tenký německý led

Tenký německý led
Autor: Ivan Hoffman

Řeč Petra Nečase v Bavorsku přináší tradiční domácí bouři. Opět se do sebe pustili ti, kteří ve vyhnání Němců ze Sudet vidí spravedlivou odplatu za předchozí zločiny Němců, a ti, kteří litují českých zločinů, jež odsun Němců provázely. Pro prvně jmenované je premiér Petr Nečas vlastizrádce, neboť se omlouvá zločincům.
Ti druzí Nečase hájí, že se přece neomlouval zločincům, nýbrž za zločiny, což je něco úplně jiného. Je to přesně ten typ sporu, kde jedni mluví o voze a druzí o koze, ale za nic na světě to nepřiznají.
I když je válečná a poválečná historie kompletně zpracována, nad fakty a dokumenty stále vítězí vášně, které znemožňují racionální diskusi. I po sedmdesáti letech představují minulá vzájemná příkoří tenký česko-německý led, na který není radno vstupovat. Tak to také navždy zůstane. Potíž je totiž v lidské potřebě černobílého světa, ve kterém se netrpí výjimky, takže jedni jsou kolektivně zlí a druzí kolektivně dobří. Jsme-li dobří, nemohli jsme ublížit a jsou-li zlí, nemohlo jim být ukřivděno. A tečka. Jaká pak omluva?
Lidem, kteří nesnášejí barvy, je zbytečné vysvětlovat, že černobílé vidění je vada. Je ale užitečné se mít před nimi na pozoru. Ve všech dobách a v každém národě vedle sebe žijí lidé smířliví a lidé nenávistní. Ti druzí se drží černobílého vidění proto, aby mohli nenávidět.
Předmětem té nenávisti je pak vše, co je jen trochu barevné, nejednoznačné, složité, a tedy i každý, kdo rozlišuje, přemýšlí, naslouchá i opačnému názoru a kdo si připouští možnost omylu. Ve vášnivé obhajobě poválečného odsunu Němců ve skutečnosti nejde ani o Němce ani o odsun. Jde o strach pohlédnout do zrcadla a zjistit, že jsme oni.