Trest za stáří

Smutné, ale bohužel pravdivé...

Trest za stáří
Autor: Ivan Hoffman

Nápad připravit pracující důchodce o pár tisíc korun měsíčně se sice připisuje panu Kalouskovi, ale protože vláda rozhoduje kolektivně, poděkovat je třeba všem ministrům a samozřejmě celé vládní koalici.
Rozhodnutí odebrat specielně pracujícím důchodcům daňovou slevu lze zeširoka odborně vysvětlovat a zdůvodňovat, ale pro lidi, kteří si prohlížejí výplatní pásku je směrodatné, že se vládní koalice postarala, aby za stejnou práci dostali výrazně méně peněz než před měsícem. Každému je pak jasné, že se tak nestalo nedopatřením, ale schválně.
Pracující důchodci jsou změnou pravidel během hry trestáni za to, že zestárli. Jakmile jim vznikl nárok na důchod, stali se společensky nežádoucími elementy, zatěžujícími státní rozpočet, protože mandatorní výdaje leží vládě v žaludku. Pokud někdo bere důchod a přitom je ještě schopen pracovat, je mu podle vládní logiky třeba tu práci osladit, čili zdanit, když už mu nelze zastavit výplatu důchodu. Vyšlápnout si na důchodce se pak vrchnosti vyplatí, neboť jde o skupinu slabou, která se hůř brání šikaně.
Tato společnost zkrátka není pro staré. Co je ale zajímavé, není terno ani pro mladé. Podobně jako není pro nezaměstnané, není tato společnost ani pro pracující. A nejpodivuhodnější je zjištění, že tato společnost, která není pro chudé, není ani pro bohaté. Ti se dokonce stávají nejohroženější skupinou, neboť jak známo z historie proti nim se nakonec obrátí všeobecná frustrace, závist a hněv. S pracujícím důchodcem, kterého právě bere Kalousek a spol. na hůl, by tedy měli být solidární všichni, kteří přijdou na řadu příště. A nejpozději po té co zestárnou, což je mrzutost, se kterou nejde nic dělat.