Tráva doopravdy zelenější?

Je u sousedů tráva doopravdy zelenější než jakou máme my. Nebo jen zdání klame?
Když klientelismus vidím i kolem sebe, doslova "na dosah ruky"... A neumím mu zabránit, nevím, jak to změnit...

Spokojení sousedé
Autor: Ivan Hoffman

Nápadná na výsledku německých voleb je popularita strany, která je již po dvě volební období u moci. Místo aby Angela Merkelová na vládní odpovědnost doplatila, zvítězila ještě výrazněji než minule. Kromě sociálních demokratů pak porazila i liberály, zelené, euroskeptiky či komunistickou levici.
Těžko to stručně vysvětlit jinak, než že jsou Němci s politikou Angely Merkelové spokojeni a nevidí důvod něco měnit. Aby to ovšem nebylo tak jednoduché, Němcům současně není proti mysli, když nyní bude Merkelová místo s liberály vládnout se sociálními demokraty. Zatím co u nás bychom od takové spolupráce automaticky očekávali rozkvět korupce a klientelismu, Němci si od velké koalice slibují spolupráci politiků ku prospěchu občana. Je tomu tak mimochodem proto, že Merkelová přesvědčila voliče, že zvládne levicová témata a sociální demokraté nemají v Německu problém akceptovat hodnoty, tradičně připisované pravici.
Na politiku má dobrý vliv, když občané od politiků čekají, že místo ideologických klišé nabídnou racionální řešení konkrétních úkolů, témat či problémů. Mít spokojené sousedy není k zahození, z tohoto pohledu pro nás německé volby dopadly dobře. Vzhledem k tomu, že volby čekají i nás a máme sklon porovnávat, jsou ovšem reportáže z Německa spíše k zlosti.
Jak je možné, že u sousedů je smyslem politiky dobře fungující stát, zatímco u nás se politikou sleduje pustit státu žilou? Zatímco Němci rozhodují, která ze stran lépe zajistí pořádek a prosperitu, my máme k řešení dilema, která strana způsobí menší chaos a nadělá méně škody. Německé volby potvrzují nepříjemné podezření, že u sousedů je tráva doopravdy zelenější než jakou máme my.

Výročí mobilizace

Tít do živého! Proč nám naši politici berou náš stát a privatizují si ho? Neznám odpověď, jen tak nahlas uvažuji...
Tok myšlenek se zase jednou tak nějak ztotožňuje s glosou IH:

Výročí mobilizace
Autor: Ivan Hoffman

Když si po pětasedmdesáti letech připomínáme události, které zásadně ovlivnily naši historii, není snadné si z nich pro dnešek vzít nějaké konkrétní poučení. Svět se hodně změnil. Z někdejších nepřátel jsou dobří sousedé. Místo ve staré Evropě států oddělených opevněnými hranicemi žijeme v zóně volného pohybu lidí a zboží. Čelíme zcela jiným civilizačním hrozbám, než byla hrozba, jež 23. září 1938 vedla prezidenta Československa k vyhlášení mobilizace armády.
Z historie víme, že československá armáda byla dobře vyzbrojena a odhodlána bránit republiku. Náporu Hitlera byla schopna po nějakou dobu odolávat, a kdyby politici nezvolili kapitulaci, zřejmě by se i jinak vyvíjela situace v Evropě. Jak by dnes vypadal svět, kdyby před pětasedmdesáti lety těch milión a sto tisíc československých vojáků dostalo šanci bránit tuto zemi, ale nikdo s jistotou říct neumí. Žádnou počítačovou animací se to nedá simulovat, protože do běhu dějin promlouvá zcela nevyzpytatelný lidský faktor.
Co díky mobilizaci z roku 1938 s jistotou víme je to, že naši předkové byli odhodláni položit za tuto zemi život. Nic víc nemůže občan pro svůj stát udělat, a je-li ochoten se obětovat, musí mít svou vlast rád víc, než sebe sama. Když se v této souvislosti zamyslíme nad vztahem, který ke svému státu máme my, nelze nevidět, že ho v žádné lásce nemáme. Pro většinu lidí je stát synonymem byrokracie, korupce, neschopnosti. Stát se člověku vměšuje do života, v nouzi nepomůže, a proto čím je ho méně tím lépe. V čem jsme jiní, než byli naši předkové? Co se změnilo, že na rozdíl od nich necítíme, že stát jsme my? Že by nám jenom na rozdíl od nich chyběl společný nepřítel?

Ostrava: Závěrečná?

Máte dojem, že níže citovaná glosa IH je moc levicová, až anarchistická? A taky máte dojem, že to takto ale přece skoro nikdo v devětaosmdesátém nechtěl a systém se posunul jinam, než kam jsme očekávali? Návrat není možný, a asi si málokdo myslí, že obyčejný návrat před listopad by byl správný, ale lze současný stav reformovat umírněnou, klidnou a demokratickou cestou? Nevím, otázek je mnoho...

---

Ostrava: Závěrečná?
Autor: Ivan Hoffman

Aktuálně je v Ostravě na jedno volné pracovní místo šestnáct lidí, kteří hledají práci. Nezaměstnanost činí jedenáct procent a nad sedmdesáti tisíci zaměstnanci dolů a železáren visí hrozba propuštění, neboť průmysl na Ostravsku je navzdory privatizaci a restrukturalizaci před krachem. Jedná se o ideální příležitost pro obhájce tržní ekonomiky, kteří si oškliví vměšování státu do spontánně probíhajících ekonomických procesů, aby vyrazili mezi lidi na Ostravsku s vysvětlením, že je všechno v naprostém pořádku a jediné čeho se mají bát, že je návrat komunistů.
Protože by při takové osvětě hrozilo vyznavači volného trhu nepochopení a nejspíše i pár facek, nikdo raději nešťastníkům, co se octnou na dlažbě, anebo jim to aktuálně hrozí, nic nevysvětluje. Místo toho jsou pod přísným dozorem politici, kteří by snad chtěli nesystémově lidem v nouzi pomoci třeba tím, že by zaměstnancům koupili a pak ze státního dotovali důl, či huť. Už z pouhé zmínky o něčem takovém mají bojovníci proti starým pořádkům u úst pěnu.
Na otázku, co se má na Ostravsku pro lidi dělat, má stát systémově správnou odpověď, kterou ovšem neříká moc nahlas, že se nemá dělat nic. Každý ať se o sebe postará sám. Stát žádný recept pro Ostravu ani pro jiné regiony, kde ubývá práce, nemá a co je důležitější, ani ho nehledá. S rostoucí nezaměstnaností a strachem o práci atmosféra houstne. Co se v této hospodě očekává, je už jenom závěrečná. Řešení problémů přijde až pak, současný systém už nic řešit nebude. Proč také, když všechno je správně, jak má být, nůžky se vzorně rozevírají a ti nejšikovnější se mají stále lépe. Jen jedno jim dělá vrásky: obavy o svobodu a demokracii.

Jak odolat záludnostem nákupních center?

Velmi poučný článek, takových by mělo být všude plno, a vštěpovat do hlav... :-o

Jak odolat záludnostem nákupních center?

Nakupování v nákupních centrech může být příjemné. Všechny obchody jsou pěkně pohromadě pod jednou střechou, při ošklivém počasí jsme v teple a suchu, můžeme si v nich odpočinout při dobré kávě nebo si dát něco k jídlu a i malé děti si v nich přijdou na své. Nevýhodou je, že tu často necháme mnohem více peněz, než jsme původně plánovali. Nabízíme několik rad, jak toto riziko snížit.
Poznáváte se?
Šli jste si koupit jen džínsy, ale z obchodu si odnášíte nejenom džínsy, ale také tričko, mikinu, bundičku… Nic z toho, až na ty kalhoty, jste vlastně ani nepotřebovali.
Aniž byste si to uvědomili, prošli jste „Gruenovým transferem“. Změnili jste se ze zákazníka s konkrétní představou o nákupu v impulzivního kupce. Celková atmosféra nákupních center je do detailu promyšlená tak, aby v nás impulzivního kupce probudila. Prostor, zařízení, barvy, hudba, vůně, to vše a mnoho dalšího nás při nákupu cílevědomě ovlivňuje, abychom utratili co nejvíce peněz.
Prostor v nákupních centrech je velmi dobře promyšlen. Některé komplexy využívají nepravidelné chodby, aby nás dezorientovaly a co nejdéle udržely uvnitř nákupního centra. Jiné vsadily na tvrdé podlahy uliček, po nichž chůze není moc pohodlná, a na koberce nebo měkké materiály uvnitř obchodů, ve kterých se tak nevědomky co nejdéle zdržujeme. Některé obchody s oblečením využívají zeštíhlujících zrcadel, abychom se sami sobě co nejvíce líbili a hlavně co nejvíce zkoušeli. Dalším velkým lákadlem jsou samozřejmě různé akce a slevy.
Triky a obrana
Jaké nejčastější triky používají nákupní centra a jak se jim můžeme účinně bránit?
Ignorujte obchůdky…

• …vedle kterých musíte projít, než dojdete ke schodišti. Případně používejte výtah. Všimli jste si, že v nákupních centrech je většinou schodiště umístěno v patrech jenom na jedné straně? Projdete celým třetím patrem, abyste mohli použít schody. Sjedete po schodech z třetího patra do druhého, hledáte schodiště do prvního patra. A ono jako na potvoru je zase na úplně opačné straně. Důvod je jednoduchý. Tím, že projdete celé třetí, druhé i první patro, minete spoustu obchodů a je větší šance, že se v jednom z nich zastavíte a něco nakoupíte.

Neprohlížejte si výkladní skříně…

• …krámečků, kvůli kterým jste nepřišli na nákupy. Pokud vstoupíme do nákupního centra, máme v plánu navštívit většinou dva až tři obchody. Největší „taháky“ komplexu jsou daleko od sebe, aby zákazník musel projít kolem dalších menších obchůdků celým nákupním centrem. Supermarket nebo hypermarket bývá často až úplně na konci komplexu.

Podle studií existuje šest důvodů, proč do nákupních center chodíme: atraktivita samotného centra, únik od každodenních starostí, touha objevovat, příjemný pocit pohlcení a zapomenutí na čas, možnost mít přehled o novinkách a být ve společenském prostředí.
Sledujte čas…

• …případně si nastavte v mobilu určitý časový úsek, na jehož uplynutí vás pak vyzvánění upozorní. V nákupním centru velmi často zapomeneme na čas. Jsme-li venku, teplota i světlo se mění s denní dobou. Nákupní centra bývají často navržena tak, že není možné vidět vnější světlo. Umělé osvětlení a teplota prostředí, které se nemění, vytváří jakousi iluzi, že se čas zastavil. Přestáváme jej vnímat a mnohem snáze s námi může někdo manipulovat.

Přebijte hudbu…

• …hudbou. Pokud vám vadí hudba v obchodech nebo nechcete, aby vás ovlivňovala, noste s sebou v telefonu nebo v přehrávači svoji hudbu. Hudba v nákupních centrech a obchodech má svoji důležitou roli. Studie potvrdily, že při nákupu potravin je nejlepší pouštět hudbu s volnějším tempem, zákazníci pak nakoupí skoro o 40 procent více zboží. Oblečení, zejména volnočasové, se dobře prodává při hlasité hudbě. Levné zboží se také lépe prodává v hlučnějším prostředí, protože strávíte mnohem méně času zjišťováním kvality výrobků.

Nechoďte nakupovat…

• …hladoví. Studie týkající se prodeje pečiva a cukroví potvrdily, že objem prodejů vzrostl, pokud zákazníci ucítili vůni již z velké dálky. Mnoho pekáren a cukráren pak umístilo ventilaci přímo nad vchody do prodejen.

Dvanácté výročí

Jak to bylo 11. září před dvanácti lety se sotva kdy dozvíme se všemi detaily a okolnostmi. A že je spousta pochybností, to si každý rozumný člověk uvědomuje... Takže?

Dvanácté výročí
Autor: Ivan Hoffman
Čas, který uplynul od nárazu letadel do budov Světového obchodního centra, je stále příliš krátký na to, aby se při vysvětlování tehdejších událostí mohla brát v úvahu fyzika. Oficiální vládní verze, která vysvětluje okolnosti smrti tisíců lidí, bude ještě dlouho mimo diskusi, protože z pochybností mrazí v zádech. Už to, že teroristický útok měl tolik obětí, způsobil Američanům obrovské trauma. Kdyby se navíc ukázalo, že pro některé činitele nebyl útok na mrakodrapy a Pentagon překvapením, anebo že se k němu dokonce někdo přidal, aby získal záminku pro sérii válek, mělo by to na Američany zdrcující vliv.
Americké veřejné mínění ovládá temné podezření, že vláda neříká lidem celou pravdu. Proto argumentům prezidenta Obamy pro útok na Sýrii většina lidí, ale jak se zdá i většina kongresmanů nevěří. Důkazy vzbuzují pochybnosti u bývalých amerických zpravodajců, kteří větří manipulaci podobnou té, která zavlekla Ameriku do Iráku. Americkým vojákům se nelíbí, že by měli bojovat na straně Al-káidy, které se připisuje vina za 11. září. Prezident tak nakonec hledá záminku, jak se vyhnout další válce, kterou pravděpodobně od lidí vlivnějších než je on dostal rozkazem.
Získat od veřejnosti podporu pro šíření míru raketami s plochou dráhou letu je stále těžší. Tam, kde dopadne raketa, bývají často lidé, kteří přijdou o život, takže si už míru neužijí. Navíc se ukazuje, že Blízký východ je teritoriem, kde zažehnout požár je snadné, ale uhasit ho nemožné. Je symbolické, že Obama couvá z plánů bombardovat Sýrii, zrovna když si Američané připomínají jedenácté září. Jednou se toto datum stane mementem, že produkovat záminky k válkám je sebevražedné.

Cizí mínění

Je to těžká volba, když naše vlastní mínění o politice a politicích je tak pošramocené...

Cizí mínění
Autor: Ivan Hoffmann

Až třetina občanů prý při svém rozhodování koho volit bere v úvahu průzkumy volebních preferencí. Když k tomu přidáme, že čtyři lidé z deseti podléhají politické reklamě a na šest lidí z deseti mají vliv média, můžeme z toho vyvodit, že voličovo hlasování zohledňuje spíše cizí mínění než jeho vlastní priority. Nemusí se nám to líbit, ale je třeba vědět, že to takto zkrátka je.
Proč je pro nás mínění cizích lidí důležitější, než vlastní názor? Svou roli jistě hraje pohodlnost. Než přemýšlet, co vlastně chci, je snazší se přidat k tomu, co volí většina. Stejně to ale dopadne, když se bojíme udělat chybu. Hodně lidí přemýšlí, ke komu se přidat, protože si připadají nedostatečně informovaní, anebo rovnou nekompetentní učinit „správné" rozhodnutí. Jiným vysvětlením pak je, že volby bereme spíše jako společenskou událost, než jako soukromou diskrétní volbu vlastní budoucnosti. Kdybychom místo cizího, někdy se také říká veřejného mínění, upřednostnili mínění svoje, volili bychom určitě svobodněji, upřímněji a místo nervózního volebního taktizování bychom hlas dali tomu, kdo nám mluví z duše, vystupuje na úrovni a působí důvěryhodně.
Závislost na cizím mínění mimochodem plodí velice rozšířený nešvar: lidé, kteří si osvojí cizí mínění, ho vnucují dalším, aby v tom, čemu propadli, nezůstali sami. Místo racionálního výběru lidí, kterým za mzdu svěříme řízení státu, býváme svědky emotivní a místy i fanatické obhajoby celebrit, které to prý s námi myslí dobře. Je třeba si uvědomit, že sázka na cizí mínění není sázkou na jistotu. Že je nějaké mínění cizí, ještě neznamená, že je i lepší, než k jakému se člověk na základě vlastních zkušenosti dobere sám.

Příliš klidná síla

Ať už lidovci podpoří referendum o církevních restitucích, neboť si je údajně většina občanů nepřeje, nebo nepodpoří, stejně je asi budu volit, neb jinou vhodnou volbu zatím nevidím...

Příliš klidná síla
Autor: Ivan Hoffman

Křesťanští demokraté prožili své nejlepší politické roky jako klidná síla. Nikdy nevyhráli volby, ale mívali nejširší koaliční potenciál, který z nich činil jazýček na váze. Přidávali se do koalice k vítězům, kterými jednou byli demokraté občanští, jindy sociální. Vše skončilo, když křesťanské demokraty opustil Miroslav Kalousek a s ním řada členů a především většina sponzorů. Lidovci se v uplynulém volebním období nedostali do Poslanecké sněmovny a teď se v předčasných volbách ukáže, do jaké míry o nich platí přísloví „zmizí z očí, zmizí z mysli".
Zatímco lidovci chyběli v parlamentu, Kalouskovi se podařilo protlačit společně s Nečasem církevní restituce, což určitě udělalo dojem na tradiční lidovecké voliče a na církev, která křesťanům vždy nenápadně radí, koho volit. Dnešní lidovci jsou stranou, která hovoří o problémech, které je třeba řešit, ale nevymezuje se vůči těm, kdo je způsobili. Když už se rozhodnou pro konfrontaci, tak s prezidentem, kterému se demonstrativně vyhnuli ve Zlíně anebo se nanejvýš ještě pustí do osvědčených komunistů. Lidovci jsou zkrátka příliš klidná síla do dnešní atmosféry, kdy se věci říkají adresně, ostře, na rovinu a kdy voliči chtějí slyšet jasnou řeč, co jsou politici ochotni dělat jinak a lépe.
Průzkumy naznačují, že se KDU-ČSL do poslanecké sněmovny vrátí. Nebude to ale návrat triumfální. Aby lidovci oslovili kromě oslovených ještě někoho dalšího, museli by šokovat. Například prohlášením, že podpoří referendum o církevních restitucích, neboť vnímají, že si je většina občanů nepřeje! Tudy vede cesta k dvoucifernému zisku a třeba i k vítězství nad Kalouskem, pokud o to křesťanští demokraté stojí.

Pravda o Sýrii

Výtečně napsáno, jako vždy:

Pravda o Sýrii
Autor: Ivan Hoffman

Jak to s útokem na Sýrii nakonec dopadne je nejasné. Stejně jako je nejasné, co se v Sýrii kolem chemického útoku stalo, a kdo to zavinil. Odpověď je různá podle toho, komu se co hodí a jde více o to, čemu chce kdo uvěřit, než o to, co je pravda. Jakékoli důkazy lze totiž dnes vytvořit podle potřeby.
Platí to pro údajně zachycené telefonáty, pro údajně odebrané vzorky či o údajná svědectví. Když americký prezident říká, že má důkazy o použití chemických zbraní syrským režimem, jedná se o tvrzení, kterému někdo věří a někdo ne. Existují totiž i důkazy o tom, že chemické zbraně použili povstalci a svědectví o tom, že islamisté, kteří dostali chemické zbraně ze Saúdské Arábie, s nimi neodborně zacházeli a k masakru civilistů došlo v důsledku nešikovnosti povstalců. I zde můžeme dle libosti věřit či nikoli.
Když se nelze dobrat pravdy, nezbývá než se ptát, komu by se útok na Sýrii hodil a koho podezírat z chemického útoku, coby záminky k bombardování. Útok na vojáky věrné režimu by se hodil povstalcům, kteří prohrávají. Hodil by se vojákům, kteří rádi válčí. Také zbrojařům, kteří potřebují odbyt pro své zboží. Hodil by se FEDu jako záminka tisknout další dolary. Jak by se použití chemických zbraní hodilo Bašáru Asadovi jasné není. V situaci, kdy nad povstalci vojensky vítězí, nemá důvod si koledovat o americké bombardování.
Zda mírový nobelista Obama v Sýrii útokem na Asada podpoří Al Káidu, se nakonec bude rozhodovat v americkém kongresu. Podobně v Británii rozhodl parlament, který vládní záměr útoku na Sýrii smetl ze stolu. Možná se nakonec bombardovat bude, ale s pravdou o Sýrii to nebude mít nic společného. Žádná není, jsou jenom zájmy.