Tít do živého! Proč nám naši politici berou náš stát a privatizují si ho? Neznám odpověď, jen tak nahlas uvažuji...Výročí mobilizace
Tok myšlenek se zase jednou tak nějak ztotožňuje s glosou IH:
Autor: Ivan Hoffman
Když si po pětasedmdesáti letech připomínáme události, které zásadně ovlivnily naši historii, není snadné si z nich pro dnešek vzít nějaké konkrétní poučení. Svět se hodně změnil. Z někdejších nepřátel jsou dobří sousedé. Místo ve staré Evropě států oddělených opevněnými hranicemi žijeme v zóně volného pohybu lidí a zboží. Čelíme zcela jiným civilizačním hrozbám, než byla hrozba, jež 23. září 1938 vedla prezidenta Československa k vyhlášení mobilizace armády.
Z historie víme, že československá armáda byla dobře vyzbrojena a odhodlána bránit republiku. Náporu Hitlera byla schopna po nějakou dobu odolávat, a kdyby politici nezvolili kapitulaci, zřejmě by se i jinak vyvíjela situace v Evropě. Jak by dnes vypadal svět, kdyby před pětasedmdesáti lety těch milión a sto tisíc československých vojáků dostalo šanci bránit tuto zemi, ale nikdo s jistotou říct neumí. Žádnou počítačovou animací se to nedá simulovat, protože do běhu dějin promlouvá zcela nevyzpytatelný lidský faktor.
Co díky mobilizaci z roku 1938 s jistotou víme je to, že naši předkové byli odhodláni položit za tuto zemi život. Nic víc nemůže občan pro svůj stát udělat, a je-li ochoten se obětovat, musí mít svou vlast rád víc, než sebe sama. Když se v této souvislosti zamyslíme nad vztahem, který ke svému státu máme my, nelze nevidět, že ho v žádné lásce nemáme. Pro většinu lidí je stát synonymem byrokracie, korupce, neschopnosti. Stát se člověku vměšuje do života, v nouzi nepomůže, a proto čím je ho méně tím lépe. V čem jsme jiní, než byli naši předkové? Co se změnilo, že na rozdíl od nich necítíme, že stát jsme my? Že by nám jenom na rozdíl od nich chyběl společný nepřítel?
Žádné komentáře:
Okomentovat