Pravda o Sýrii

Výtečně napsáno, jako vždy:

Pravda o Sýrii
Autor: Ivan Hoffman

Jak to s útokem na Sýrii nakonec dopadne je nejasné. Stejně jako je nejasné, co se v Sýrii kolem chemického útoku stalo, a kdo to zavinil. Odpověď je různá podle toho, komu se co hodí a jde více o to, čemu chce kdo uvěřit, než o to, co je pravda. Jakékoli důkazy lze totiž dnes vytvořit podle potřeby.
Platí to pro údajně zachycené telefonáty, pro údajně odebrané vzorky či o údajná svědectví. Když americký prezident říká, že má důkazy o použití chemických zbraní syrským režimem, jedná se o tvrzení, kterému někdo věří a někdo ne. Existují totiž i důkazy o tom, že chemické zbraně použili povstalci a svědectví o tom, že islamisté, kteří dostali chemické zbraně ze Saúdské Arábie, s nimi neodborně zacházeli a k masakru civilistů došlo v důsledku nešikovnosti povstalců. I zde můžeme dle libosti věřit či nikoli.
Když se nelze dobrat pravdy, nezbývá než se ptát, komu by se útok na Sýrii hodil a koho podezírat z chemického útoku, coby záminky k bombardování. Útok na vojáky věrné režimu by se hodil povstalcům, kteří prohrávají. Hodil by se vojákům, kteří rádi válčí. Také zbrojařům, kteří potřebují odbyt pro své zboží. Hodil by se FEDu jako záminka tisknout další dolary. Jak by se použití chemických zbraní hodilo Bašáru Asadovi jasné není. V situaci, kdy nad povstalci vojensky vítězí, nemá důvod si koledovat o americké bombardování.
Zda mírový nobelista Obama v Sýrii útokem na Asada podpoří Al Káidu, se nakonec bude rozhodovat v americkém kongresu. Podobně v Británii rozhodl parlament, který vládní záměr útoku na Sýrii smetl ze stolu. Možná se nakonec bombardovat bude, ale s pravdou o Sýrii to nebude mít nic společného. Žádná není, jsou jenom zájmy.