Cizí mínění

Je to těžká volba, když naše vlastní mínění o politice a politicích je tak pošramocené...

Cizí mínění
Autor: Ivan Hoffmann

Až třetina občanů prý při svém rozhodování koho volit bere v úvahu průzkumy volebních preferencí. Když k tomu přidáme, že čtyři lidé z deseti podléhají politické reklamě a na šest lidí z deseti mají vliv média, můžeme z toho vyvodit, že voličovo hlasování zohledňuje spíše cizí mínění než jeho vlastní priority. Nemusí se nám to líbit, ale je třeba vědět, že to takto zkrátka je.
Proč je pro nás mínění cizích lidí důležitější, než vlastní názor? Svou roli jistě hraje pohodlnost. Než přemýšlet, co vlastně chci, je snazší se přidat k tomu, co volí většina. Stejně to ale dopadne, když se bojíme udělat chybu. Hodně lidí přemýšlí, ke komu se přidat, protože si připadají nedostatečně informovaní, anebo rovnou nekompetentní učinit „správné" rozhodnutí. Jiným vysvětlením pak je, že volby bereme spíše jako společenskou událost, než jako soukromou diskrétní volbu vlastní budoucnosti. Kdybychom místo cizího, někdy se také říká veřejného mínění, upřednostnili mínění svoje, volili bychom určitě svobodněji, upřímněji a místo nervózního volebního taktizování bychom hlas dali tomu, kdo nám mluví z duše, vystupuje na úrovni a působí důvěryhodně.
Závislost na cizím mínění mimochodem plodí velice rozšířený nešvar: lidé, kteří si osvojí cizí mínění, ho vnucují dalším, aby v tom, čemu propadli, nezůstali sami. Místo racionálního výběru lidí, kterým za mzdu svěříme řízení státu, býváme svědky emotivní a místy i fanatické obhajoby celebrit, které to prý s námi myslí dobře. Je třeba si uvědomit, že sázka na cizí mínění není sázkou na jistotu. Že je nějaké mínění cizí, ještě neznamená, že je i lepší, než k jakému se člověk na základě vlastních zkušenosti dobere sám.