Je nás již 7 miliard - je správné v tento den mluvit o konci růstu?
Konec růstu
Autor: Ivan Hoffman
Naše ekonomika už neporoste. Hlásí to s odkazem na vnější krizi ministr financí, který v minulosti tvrdil, že se nás vnější krize nedotkne.
Podléhat kvůli tomu smutku netřeba, neboť co přijde, zmíněný muž samozřejmě neví, stejně jako nikdy nevěděl. Navíc se u nás brzděním růstu HDP vyznamenala vláda, když hloupým škrtáním zmrazila spotřebu domácností. Že to na rozdíl od ekonomů pan ministr financí nepostřehl, se nechce věřit. Není-li hloupý, musí prostě vědět, že uškodil a škodí.
S HDP je to mimochodem tak, že jeho růst neznamená, že se občanovi automaticky začne dařit. Podobně jako krize neznamená, že bankám a velkým korporacím neporostou zisky. Bývá to i naopak, čili jakkoli. HDP je veličina, která se složitě počítá a pak do omrzení omílá, ale s naším životem má málo společného. Podezřelé je už to, že vlastně k růstu HDP ani neexistuje protiklad. Tím by byl nepoužívaný obrat „zakrňování HDP“. Pokud je ekonomika schopna pouze růst, jen rychleji či pomaleji, vlastně to znamená, že na konci růstu může být jenom katastrofa. Je to jako když autu chybí brzda a umí jenom zrychlovat.
Žijeme turbulentní dobu, která přímo vybízí k úvahám, jaký je smysl růstu. Je růst synonymem pokroku? Anebo přerůstáme, což by svědčilo spíše o vadě, postižení? Není růst jedněch vykoupen strádáním druhých? A pokud ano, je to dobře, anebo špatně? A víme, kam chceme dorůst, anebo nám stačí jenom růst? A souvisí nějak růst HDP s kvalitou života? Činí nás šťastnějšími, lepšími, anebo třeba srdečnějšími? Takových otázek je dlouhá a prodlužující se řada. Pokud jde o odpovědi, s jistotou víme, že nám s nimi určitě nepomohou lidé, co nám šermují před očima růstem HDP.
Žádné komentáře:
Okomentovat