Klidně proti

Klidně proti
Autor: Ivan Hoffman

Sobotní protesty proti vládě byly uměřené co do účasti i pokud jde o chování demonstrantů. Ve srovnání s bouřlivými demonstracemi v Řecku či Itálii u nás panuje protestní idylka.

Není to proto, že by se naše vláda těšila obecné důvěře, ani neplatí, že by lidé akceptovali škrty jako něco chytrého a užitečného. Důvod, proč se u nás nedemonstruje a když tak decentně, tkví především v nás. Jsme občany spíše nesmělými, pohodlnými, přizpůsobivými. Reptáme sice, ale nevěříme, že si toho vrchnost povšimne. Tím pádem víme, že si stěžujeme marně a tedy zbytečně.

Reakce vlády na klidné protesty je logicky rovněž klidná. Navíc když demonstranti mezi sebe zvou politiky ze stran, co zrovna nevládnou. Je jim jasné, že se zde nerýsuje žádná hrozba změny systému. Pokud demonstranti naslouchají politikům opozičním, nic nehrozí ani těm vládním. Až kdyby lidem došlo, že za osmnáct a bez dvou za dvacet znamená totéž, začali by se politici interesovat, co že se to děje na ulici.

Že jsme takto klidně proti, má řadu pozitiv. Nic se netříští, nic nehoří, nikomu nevzniká škoda a nikdo nepřichází k úrazu. Politici nejsou pod tlakem a tak mají klid na práci. Za výhodu lze brát i to, že pokud si demonstranti nevěří, nemohou být zklamáni, že ničeho nedosáhli. Očekávaná prohra tolik nebolí. Snad jediné drobné negativum vzorně spořádaných rebelií je v tom, že v atmosféře, kdy občané mají pocit, že protesty nemají smysl, nemají protesty valný smysl. Že je veřejnost s vládou většinově nespokojena ví vláda dobře z průzkumů veřejného mínění a z vývoje volebních preferencí. Od demonstrantů v sobotu neslyšela vláda nic, co by už dávno nevěděla a co by jí dávno nebylo volné.