Mráz nechte za oknem

Dominik Duka: Mráz nechte za oknem

Láska, přátelství a úcta k druhému jsou záchranou světa – to je vzkaz od jesliček v Betlémě nám, současníkům. Připomíná jej kardinál Dominik Duka ve své předvánoční glose.
Milí přátelé, vážení rozhlasoví posluchači, ve velmi zdařilých anotacích na knihu Benedikta XVI. Ježíš z Nazareta jsme se mohli dozvědět, že se Ježíš narodil okolo roku 6 před naším letopočtem, tedy před Kristem. Zajímavý objev, o kterém se diskutuje už od časů Jana Keplera. Za 23 let svobody se to čtenáři našich listů asi nedozvěděli.
V době totality žádný Ježíšek neexistoval a přicházel k nám Děda Mráz. Nevím, kdy a kde se narodil. Prý vyjížděl z Kamčatky, a protože socialistická škola, tisk i televize musely mít a měly vždy pravdu, není o tom žádných pochyb.
Myslím, že ani dnes se žádná revoluce nekoná, a tak se o veřejně hlásaných informacích nesmí pochybovat. V době předlistopadové se za takové pochybnosti platilo vězením nebo ztrátou kariéry, dnes posměchem těch, kteří říkají, že jsou demokraté.
Přece víme, jak to s tou demokracií opravdu je. Že jste to neslyšeli? To vám nevěřím. Po pozorném pátrání se mi podařilo odhalit, že Děda Mráz není nikdo jiný než Santa Claus, který vstoupil do bolševické strany, jak poradil V. I. Leninovi americký podnikatel naftový miliardář Hammer. Ten mu toho poradil mnohem víc. Nejsem si však jistý, zda to nebyl agent CIA. Jen se divím, že to soudruzi Stalin a Gottwald neobjevili.
Soudruh Antonín Zápotocký však v 50. letech provedl ve své vánoční úvaze zcela postmoderní reinterpretaci Dědy Mráze. Prý se vlastně jedná o synka proletářů, který se narodil v Betlémě jako Ježíš. Jako dospělý zestárl a je z něj Děda Mráz. Myslím, že investigativní novináři tento epochální objev zaspali. Vím, že někdo upozornil, že Mráz přichází z Kremlu.
Teď nevím, koho jsem postrašil nebo vyděsil, ale v Ostravě se prý už objevil. Nevím, jak vy, ale já u vánočního stromku a při jesličkách v teple při rozsvícených svíčkách budu poslouchat koledy. Zpěvy o narozeném dítěti, které nás naučilo, že láska, přátelství a úcta k druhému je záchranou světa. A také nás varovalo, že nenávist, závist a krutost jsou pekelné hříchy.
S letopočtem je to však tak, že učený mnich v 6. století při sestavování našeho letopočtu, který dával dohromady různé přehledy vlády panovníků, se buď spletl, nebo mu u některých chyběl přesný letopočet. A tak slavíme narození Krista o pár roků později, což však na samé věci nic nemění.
Proto vám přeji požehnané a radostné Vánoce a také bohatého Ježíška. Mráz nechte radši za oknem.

Vše dle očekávání...

Škoda, že si nelze vsadit na obsah zpráv, všechny tyto zprávy jsem očekával. Tušil jsem už včera, že se právě tyto události stanou.
Byla to snadno odhadnutelná budoucnost...

---

Prezident podepsal daňový balíček, od ledna se zvýší sazby DPH
Prezident Václav Klaus podepsal vládní daňový balíček, který Poslanecká sněmovna schválila ve středu. Obsahuje zejména zvýšení sazeb DPH o jeden procentní bod na 15 a 21 procent. ČTK o tom informoval mluvčí Hradu Radim Ochvat. Soubor šestnácti zákonů zavádí například také sedmiprocentní zdanění lidí s vyššími příjmy, omezuje výdajové paušály u živnostníků a ruší daňové slevy pro pracující důchodce. Prezident podpisem potvrdil také vznik Státního pozemkového úřadu od ledna příštího roku. Nahradí pozemkový fond a síť pozemkových úřadů.
Obranu řídí Nečas, Picek se vrací na post prvního náměstka
Prezident Václav Klaus pověřil řízením ministerstva obrany premiéra Petra Nečase (ODS). Předseda vlády resort povede do jmenování nového ministra. Informoval o tom Hrad a Úřad vlády v tiskové zprávě. "Vzhledem k tomu, že některé úkony ministra obrany jsou nepřenosné na jeho náměstky, prezident republiky dnes na návrh předsedy vlády dočasně pověřil do jmenování nového ministra obrany řízením ministerstva obrany předsedu vlády Petra Nečase," informoval mluvčí vlády Michal Schuster. Do funkce prvního náměstka ministra obrany se vrací bývalý náčelník generálního štábu Vlastimil Picek, kterého před týdnem odvolala vicepremiérka Karolína Peake (LIDEM). Odvolání Picka Nečas kritizoval. Picek vedl tým, který vyjednával o prodloužení pronájmu švédských stíhaček Gripen. Podle premiéra bylo jeho odvolání z funkce projevem "nezodpovědného diletantismu".
ODS chce jednat o pokračování koalice, LIDEM debatu připouští
Vedení ODS je i nadále pro pokračování koalice s LIDEM a TOP 09. Občanští demokraté chtějí o pokračování koalice vyjednávat s liberálními demokraty. Po ranním zasedání grémia ODS to řekl předseda strany a premiér Petr Nečas. LIDEM připouští ochotu k debatě o pokračování vládní koalice. Chce ovšem znát všechny podmínky spolupráce, ne jen ty, které se ODS zrovna hodí, reagovala předsedkyně strany Karolína Peake. "Pokud s námi chce ODS mluvit, tak pouze za podmínky, že se tentokrát dozvíme opravdu celou představu o spolupráci, nikoli jen tu půlku, která se zrovna hodí panu premiérovi do krámu," napsala v tiskovém prohlášení Karolína Peake. Strana LIDEM ve čtvrtek vyzvala své ministry, aby k 10. lednu podali demisi. Důvodem bylo odvolání její šéfky Karolíny Peake z funkce ministryně obrany, kterou zastávala od minulého týdne. Petr Nečas ji navrhl odvolat, protože v ní prý ztratil důvěru kvůli personálním krokům, které po nástupu do čela resortu učinila. Vedení ODS za jeho činem stojí, řekl po jednání grémia. Vyjednávání o budoucnosti koalice chce ODS vyvolat po vánočních svátcích.
Opozice chce kvůli odvolání Peake hlasovat o důvěře vládě
Opoziční ČSSD vyzvala premiéra Nečase, aby požádal Sněmovnu kvůli "krizi ve vládní koalici" o vyslovení důvěry vládě. Chce nové volby na jaře. Pokud to ministerský předseda neudělá, sociální demokraté podnítí hlasování o nedůvěře. ČSSD zároveň nabízí ODS a TOP 09 a také KSČM jednání o rozpuštění Sněmovny a o nových volbách, řekl novinářům předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka. O hlasování ve Sněmovně by podle něho mělo být jasno před 10. lednem; k tomu dni mají odejít z kabinetu ministři za stranu LIDEM kvůli odvolání její předsedkyně Karolíny Peake z čela ministerstva obrany. I Věci veřejné chtějí vyvolat jednaní se všemi parlamentními stranami o hlasování o nedůvěře vládě. Kabinet premiéra Petra Nečase (ODS) nebudou podporovat, řekl na tiskové konferenci po mimořádném zasedání výkonné rady VV předseda strany Radek John.

Eurocigarety

Eurocigarety
Autor: Ivan Hoffman

Evropská komise přichází s návrhem, jak má do budoucna vypadat evropská cigareta. Měla by být bez příchutí, „nelehká", odporně zabalená a označená tak, aby nešla snadno pašovat. Brusel si od toho slibuje úbytek kuřáků o 2 procenta, a to především mladistvých.
Protikuřácké tažení je zdůvodňováno třemi hrozivými čísly: ročně cigarety v EU zabijí 700 tisíc lidí, léčba kuřáků činí ročně 20 miliard eur a kouření zkracuje život o 14 let.
Na zamýšlené eurocigaretě je vlastně nejzvláštnější to, že bude. Evropská komise kupodivu neusiluje o zákaz prodeje cigaret, přestože o nich říká, že jsou vysoce návykové a zabíjejí polovinu svých uživatelů. Boj proti kouření se omezuje na pokusy vymýtit reklamu na cigarety a na snahu tyto kuřákům znechutit.
Přitom je jasné, že kdo je na cigaretě závislý, bude kouřit i bez reklamy a z nechutného obalu si cigarety přeloží do elegantní tabatěrky. Tak je tomu prý nyní v Austrálii. Co by kuřáky jediné doopravdy přinutilo odvykat od kouření, by byla absence cigaret. Nekouří se tehdy, když není co.
Je veřejným tajemstvím, že státy cigarety tolerují proto, že z jejich prodeje profitují. Zatímco cigaretový dým politikům páchne, peníze nikoli. Nevzdají se daňových příjmů jen proto, aby ubylo rakoviny. To je třeba vidět. Pro polovičatý boj s kouřením neplatí heslo „lepší něco, než nic".
Jsme svědky státního, respektive unijního alibismu a pokrytectví. Pokud cigarety zabíjejí nesvéprávné kuřáky, kteří nesvedou přestat, je úkolem odpovědného státu postavit prodej takovéto nebezpečné drogy mimo zákon. Pokud ale prodej zakázán není, proč kuřáky šikanovat škaredými eurocigaretami? Z odpudivě zabalené cigarety nebude rakovina hezčí!

Konec světa - začátek nového

Bravo, lépe shrnout všechny ty "smysly a nesmysly" kolem pátečního konce světa bych asi neuměl...

Konec světa
Autor: Ivan Hoffman

Nic nenasvědčuje tomu, že by v pátek měl zaniknout svět. Končí pravda kalendář jihoamerických indiánů, ale podle všech ostatních kalendářů přijde po pátku sobota, pak neděle a tak dále.
I Mayové mimochodem počítají s tím, že s koncem jednoho kalendáře přijde další časový cyklus a o konci světa mluví ve smyslu konce třináctého baktunu, který se z jejich pohledu vůbec nepovedl. Potkal je vpád Španělů, systematické ničení jejich kultury, ale také epidemie evropských nemocí. Nyní věří, že končí něco špatného a bude lépe, což stojí za zamyšlení.
I bez znalosti mayského kalendáře evidujeme, že se lidstvo potýká s řadou vážných problémů a některé jsou existenční. Cítíme, že se něco musí změnit, proto tolik lidí slyší na katastrofické scénáře a spiklenecké teorie. Končí svět, jak jej známe, neboť systém vyčerpal své možnosti. Dorazili jsme na konec slepé uličky a už nějakou dobu přešlapujeme na místě. Nakonec si budeme muset přiznat, že se vývoj zastavil, i když zběsile stále něco vyvíjíme.
Možná se tím koncem světa myslí procitnutí, vykročení z bludného kruhu. Neprocitneme-li zrovna v pátek, stane se tak určitě historicky brzy. V předstihu, tedy klidně už dnes bychom měli v rámci konce starého světa místo marného bilancování užitečně plánovat.
Podobně jako indiáni se nezdržovat špatným, které končí, ale raději vyhlížet dobré, které přichází. A je-li konec světa jeho optimistickým novým začátkem, pak nemá logiku strávit pátek v protiatomovém krytu, jak to údajně řada lidí plánuje v sousedním Německu. Přiměřenější bude zvolit po vzoru některých Moravanů vinný sklípek. Konec a začátek světa se ale nakonec stejně může odehrát pouze v lidském srdci.

Dnes by tu Havlovi bylo lépe

Dnes by tu Havlovi bylo lépe
Autor: Ivan Hoffman

Pohled na Václava Havla je dnes nepochybně jiný než před rokem. Čas obrušuje hrany a platí to jak pro nekritický obdiv, tak pro slepou nenávist. Díky odstupu se na Havla vzpomíná klidněji, objektivněji. Také platí, že zatímco na jeho slovech a činech se už nic nezmění, společnost se naopak stále proměňuje.
Co nás za Havlova života na něm inspirovalo či rozčilovalo, s novou zkušeností se může jevit jinak. Asi nejvíce dnes do popředí vystupuje vzpomínka, že šlo o politika, za kterého jsme se na rozdíl od politiků současných, nemuseli stydět.
S odstupem času se pak na Václava Havla bude méně vzpomínat jako na politika, kterým nikdy moc nebyl, a více jako na spisovatele, dramatika a disidenta. Pokud totiž Havel zanechal nějakou stopu jako politik, stalo se tak díky jeho předchozímu působení umělce a intelektuála, který se angažoval za dodržování lidských práv. Jako prezident už měl na politiku vliv vlastně zanedbatelný. Těšil se popularitě, ale neměl moc. Zatímco politikům, kteří se dostali k moci, byl jako prezident pro legraci, občané ho činili odpovědným vším špatným.
Na Václavu Havlovi bylo zvláštní, jak se po celý život potkával s historií. Vždy byl tam, kde se rozhodovalo něco zásadního. Někdy na to doplatil, jindy ho to proslavilo, ale jako by neměl na vybranou, historie si ho pokaždé znovu našla. Dokud byl pronásledovaným rebelem, byl Havel ušetřen závisti a žárlivosti, neboť o věznění nikdo nestojí. Být ale oslavovaný, obdivovaný a bohatý, to se neodpouští. A období, kdy si Havel mohl splnit veškeré své sny, bylo pro něj určitě tím nejtěžším. Vlastně až nyní, když mu nelze nic závidět, by si mezi námi připadal hezky.

---

I já se přidávám k akci Krátké kalhoty pro Václava Havla / Short Trousers for Václav Havel (FCB) a vyjádřuji se mlčky...
Václav Havel nám byl v mnohém inspirací, vzorem a autoritou. Jednou z jeho vlastností, na které bychom nechtěli zapomenout, byla i schopnost se s nadhledem zasmát sám sobě. A proto si jej v den výročí jeho úmrtí chceme připomenout s úsměvem – ohrnutím kalhot - a připomenout si tak jeho vykročení do prezidentského úřadu v "krátkých" kalhotách. Vzpomeňte 18.12. na Václava Havla tím, že na celý den výrazně ohrnete nohavice svých kalhot...
Kalhoty zkracuji "sichrhajskama"...
Tož se přidejte - nebo si alespoň přečtěte třeba text: Havlův symbol: krátké kalhoty, anebo busta?

Láska ke zbraním

S glosou IH můžeme souhlasit i nesouhlasit, ale to je asi tak všechno - co se zbraní týče, taková je realita...

Láska ke zbraním
Autor: Ivan Hoffman

Po čerstvém masakru v americké škole se tradičně debatuje o držení zbraní. Stoupenci regulace a zákazů se ptají: kdy, když ne teď? Na to je ovšem předem daná jednoduchá odpověď: nikdy. Nejde jen o to, že se v obchodu se zbraněmi točí miliardy a peníze jsou až na prvním místě. Důležitější je, že s každým podobným střílením roste pocit ohrožení, takže se lidé místo odzbrojování spíše vyzbrojují.
Zbraně, kterými se nakonec zabíjejí školáci, jsou původně pořizovány pro zábavu a kvůli sebeobraně. A na argument, že tento způsob sebeobrany je potenciálně sebevražedný, nikdo neslyší, viz právě zavražděná matka mladého masového vraha.
Povšimněme si, jak se milovníci zbraní po podobných tragédiích pasují do role největších obětí. Jsou alergičtí na zobecňování problému a kritiku držení zbraní berou osobně, jako by byli strkáni do jednoho pytle se zabijáky. Odmítají být ukráceni na svobodě zákazem držet zbraň jen proto, že někdo jiný zbraní vraždil. Jakmile tedy pomine zděšení a postřílení školáci jsou pochováni, veřejné míněni se vrací do starých kolejí a nad odporem ke zbraním převáží jejich obliba. Tak tomu nepochybně bude i nyní.
Že zájmy a názory držitelů zbraní mají větší váhu než hlas těch neozbrojených vlastně ani nepřekvapuje. Tento svět se odjakživa řídí především právem silnějšího a patří těm, kteří drží v ruce zbraň. Pod velice tenkým civilizačním nánosem zůstává člověk agresivním predátorem. Fascinace násilím prostupuje současnou zábavou a kulturou stejně, jako tomu bylo kdykoli v historii. Je jen otázkou času, kdy někdo tričko s tváří zabijáka z Newtonu bude prodávat přes internet, jako tričko s Brievikem. Zastřílet si je trendy.

Personální kroky Peake

Personální kroky Peake narušily elementární důvěru, řekl Klaus
Rychlé personální kroky vicepremiérky Karolíny Peake (LIDEM) na ministerstvu obrany způsobily "jisté narušení elementární důvěry", řekl v rozhovoru pro FTV Prima prezident Václav Klaus. Při opakovaných jednáních s premiérem Petrem Nečasem (ODS), kdo v čele silového resortu nahradí končícího Alexandra Vondru (ODS), byl prý ujišťován, že jednou z věcí, které zajistí stabilitu obrany, bude pokračování vedoucích funkcionářů ministerstva v jejich funkcích.
Peake už ve čtvrtek oznámila odchod prvního náměstka Vlastimila Picka, šéfa sekce vyzbrojování Pavla Bulanta a ředitele kabinetu ministra Františka Šulce. V pátek jmenovala ředitelem Národního úřadu pro vyzbrojování Jaroslava Štrupla, šéfem svého kabinetu Aleše Klepka a vedoucím svých poradců Pavla Kotrbu. Štrupl, který povede vyzbrojování, dosud působil jako zástupce ředitele Národního úřadu pro vyzbrojování a jako šéf odboru řízení vyzbrojování, výzkumu a vývoje. Klepek dříve vykonával funkci zástupce vrchní ředitelky sekce kabinetu předsedy vlády, Kotrba dosud vedl kabinet Peake coby místopředsedkyně vlády. Její personální politiku ve sněmovně kritizovala nejen opozice, ale i někteří poslanci vládní koalice. Jedním z bodů, o kterých premiér Nečas Klause ujišťoval, bylo podle prezidenta, že stabilita resortu a kontinuita fungování úřadu bude "zajištěna setrváním dosavadních nejvyšších funkcionářů počínaje prvním náměstkem ministra na této funkci". Klaus to prý vzal na vědomí a "nevěřil svým očím", když se o odvolání dozvěděl. Telefonoval hned premiérovi, který zrovna vystupoval v Bruselu z letadla po příletu na summit EU. I Nečas prý byl překvapen.

---

Pane prezidente, diví se s Vámi celá řada dalších lidí, nejen těch z vyšších politických sfér...

Sám sebe

Cituji sám sebe, protože se text na hlavní stránce, dle mého pohledu naprosto korektní, slušný, neprozrazující žádné tajemství, nelíbil. Nelíbil se proto, že prý by mohl být zdrojem závistivých poznámek... Jenže já jaksi považuji za nenormální, že se mám bát prozradit, jak jsme si na služební cestě po jednání našli čas i na nákup či jinou soukromou aktivitu... Po té, co jsme ukončili celodenní jednání, přece nepojedeme v tomto počasí, kdy hrozí náledí a na silnicích není právě bezpečno, na noc zpět - jednak by hrozilo, že nedojedeme (mikrospánek, nehoda, atd.), jednak to tak právě proto bylo předem naplánováno, tak proč se mám za pravdu, ksakru, stydět...
Takže jsem byl vyzván, abych následující texty z blogu raději smazal - tak je jen "uklízím" do této části blogu, snad to bude stačit...

Ingolstadt (II.)

Předně si dovolím doplnit jako další závěr jednání svůj včerejší text, kde jsem napsal, že z jednání v podstatě plyne, že nasazení SharePointu pro takovou organizaci jako je ta naše se podobá užití velkého bagru na "malé mraveniště"... Není to úplně přesné, správně mělo být napsáno: "V současném stavu a situaci platí, že..." - jenže je třeba se dívat do budoucna. Pokud máme skutečně zpracovávat kvanta dat (a to velké množství dat se skrývá pod často u nás užívanými zkratkami IKM, RB), budeme na to nějaký nástroj potřebovat. Přesto je na zvážení, zda to má být právě SharePoint - řešení robustní, drahé, silné, účelné... (Dle prvních dojmů mne napadá celá řada adjektiv a nevím, kterým z nich mám dát přednost.)

Ale dost práce. Pojďme si říct i o jiných věcech. Jednání zkončila tak, že by se sice nedalo dnes dojet v klidu a bezpečně domů (naštěstí jsme to tušili a hotel máme objednaný i na tuto noc), ale zbylo trochu času.
A tak došlo i na prohlídku města za světla (podvečer) a na návštěvu muzea Audi. Na krásné fotky z jejich webu nemám, mobil je jen "jako foťák", ale mám spoustu "kartiček" (reklamních pohlednic), z nichž budou mít děti, hlavně Filípek, jistě radost.
A taky jsme ještě nakupovali...
A dost, jsem ztuhlý, prochladlý, utahaný, jde se spát...

---

Původně zveřejněno na hlavní stránce mého blogu jako text Ingolstadt (II.), teď je tam jen napsáno: odstraněno, říkejme tomu třeba cenzura nebo autocenzura, ve čtvrtek 13. prosince 2012 ve 21:59

---

Co si vezu domů?

Co vše si (po)vezu domů?
Ve WestPark centru jsem u Deichmanna narazil na slevu botek, které u nás doma stojí víc než dvojnásobek, a tak jsem si je koupil.

Dětem jsem koupil LEGO (Filípkovi 8486 Mac kamión a Leničce 4435 Autíčko s karavanem. A k tomu bude dlouhý seznam ze zdejšího LIDLu (něco už jsem stihl koupit "v první vlně"; mini balíčky LEGO, marmelády, směsi na pečení...).

Pavle pak "něco fialového na sebe" v C&A - to chci, aby zůstalo zatím překvapením, tak zůstanu u trochy tajuplnosti - co kdyby se náhodou Pavla podívala na web; stačí, že web sledují jiní "nezvaní čtenáři"...

---

Původně zveřejněno na hlavní stránce mého blogu jako text Co si vezu domů? dnes v 7:07

---

Animáček – ukázkový příklad, jak zabít marketingově úspěšný produkt

Animáček – ukázkový příklad, jak zabít marketingově úspěšný produkt

TV Barrandov se rozhodla zničit to jediné, co za dobu její existence spolehlivě funguje a místo toho půjde do nejistého souboje hlavní zpravodajské relace s třemi dalšími televizemi
Pokud něco nezávidím novému vedení televize Barrandov, je to vlna protestů diváků, která se po Novém rocce snese na jeho hlavu v souvislosti s dramatickým omezením večerního dětského pásma Animáček. Téměř dvouhodinový blok animovaných pohádek a seriálů, který začíná deset minut po šesté hodině večer a končí úderem osmé, tedy v době, kdy děti míří do hajan, nahradí pouhá padesátiminutovka začínající ve čtyři odpoledne. Což rozhodně není čas na pohádky před spaním.
Barrandov se dosud Animáčkem všemožně chlubil, v čase jeho vysílání byl jasným lídrem u dětských diváků (jak pak by ne, když ostatní plnoformátové televize tou dobou vysílají zprávy) a na značce svého dětského pásma postavil i netelevizní produkty (plyšáky, nanuky, apod.). Rozhodně neztrácel ani u inzerentů, tedy alespoň u těch, co cílí na děti a zejména jejich rodiče. Zkrátka to byla velmi dobře vymyšlená alternativa vůči hlavním zpravodajským relacím, které jsou drahé na výrobu a čelit jim vlastními zprávami by bylo nesmírně těžké.
Jenže právě to teď chce Barrandov udělat. Vezme tři bývalé tváře zpráv tří konkurenčních televizí, předběhne první večerní zpravodajské relace o deset minut a pustí se do boje, který bude zřejmě dopředu ztracen. Budovat zcela nové hlavní zprávy v době, kdy diváci od modelu večerních relací utíkají k průběžnému informování o aktuálních událostech na internetu, je zkrátka pošetilé. Zvlášť když už ve stejný čas proti sobě bojují dvoje jiné silné zprávy na mnohem sledovanějších televizích, a třetí, ty nejsledovanější, začínají jen o několik minut později.
Barrandov chce ukázat, že má na to být plnohodnotnou konkurencí Novy, Primy family a ČT 1. Jenže v téhle svojí umanutosti se vzdává všech výhod, které si zatím stačil vytvořit – především v podobě alternativního programu, jenž se nebojí v době hlavních zpráv na jiných televizích dávat Šmouly a proti Ordinaci v růžové zahradě 2 postaví historický seriál (mimochodem, poté, co jej nové vedení Barrandova stáhlo, se do tohoto času v lednu vrátí další seriál, ovšem kriminální). Pečlivým vyzobáváním nespokojených diváků ostatních televizí získával Barrandov pověst televize, která nejede s hlavním proudem.
Teď se z Barrandova stane další Nova nebo Prima family, nabídne nám už několikátý denní pořad o celebritách (jestlipak je někdo stíhá sledovat všechny?), soutěže, které by jako z oka vypadly podvečerní ČT 1 (to asi nebude žádná msta bývalých členů managementu ČT Petru Dvořákovi, před kterým utekli právě do TV Barrandov), politickou diskusi pro úlitby mocným, kteří se rádi uvidí na televizní obrazovce a možná zaregistrují, že nějaká TV Barrandov existuje, nebo erotický magazín v době, kdy všechny ostatní televize už tento formát opustily jako přežilý.
Pokud může mít někdo z programových plánů Barrandova na příští rok radost, jsou to placené dětské kanály a možná i Česká televize. Její podvečerní pásmo Kavčí hnízdo, které dosud svádělo boj s Animáčkem a často prohrávalo, nebude mít ve svém čase na volně šířených televizích konkurenci. Děti a jejich rodiče zkrátka přepnou z Barrandova na ČT 2. A nebo na Disney Channel, Minimax, Nickelodeon, JimJam a kupu dalších televizí. A z Barrandova se stane jen další tuctový program, kde “nic nedávají”.

Přímluva Hillary Clintonové

Politická přímluva
Autor: Ivan Hoffman

Americká ministryně zahraničí se k nám přijela přimluvit za americko-japonskou společnost Westinghaus. Ta se uchází o zakázku na dostavbu Temelína. Od paní Hillary Clintonové jsme se dověděli, že se přimlouvá za technologii nejlepší a nejbezpečnější a to proto, že si špičkovou a bezpečnou technologii zrovna my zasloužíme.
Hezky se to poslouchá, ale těžko se tomu věří. Jsou snad země, kde si lidé zaslouží pouze technologie mizerné a nebezpečné? Nebude to nakonec tak, že ministryně zahraničí má v popisu práce obchodně zastoupit významné firmy u vlád, co se chystají utrácet větší sumy?
Politici toho o produktech, za které lobují, vesměs mnoho nevědí. Jsou to V.I.P. pošťáci, doručují firemní poštu s hojnou a žádoucí publicitou. Kdyby Westinghaus vychvaloval nějaký expert, renomovaný fyzik či významný konstruktér, nikdy by se to nedostalo do novin. A jako paní ministryně nebude odbornicí přes atomové elektrárny, nebude ani příliš obeznámena, jak jsme na tom s elektřinou a financemi. Elektřiny totiž máme nad hlavu a peníze tak akorát dlužíme. Paní Hillary se přimlouvá za špatnou věc na špatném místě, nicméně šarmantně v atmosféře veskrze srdečné, přátelské.
Využití politiků coby propagátorů, dealerů či prostředníků velkého byznysu je už naprosto běžné. Politici, kteří nepracují pro své průmyslníky a obchodníky jsou byznysmeny bráni za neschopné, neužitečné a zbytečné. Politici vědí, že je výhodné být za dobře s bohatými, kteří, jsou-li s přimlouvajícími se politiky spokojeni, odvděčují se těmto sponzoringem. Vlastně je tu jen jeden problém. Tím jak se politici křížem krážem přimlouvají do roztrhání těla, jejich přímluvy se vzájemně ruší.

---

Vzdělaný člověk si bohužel na závěr řekne:
Když ona je to bohužel zase víc politika než ekonomie :-(