Peklo v ráji

Pan Hoffman si stále zaslouží pozornost:

Peklo v ráji
Autor: Ivan Hoffman

Kypr je zachráněn, ale s rájem je konec. Boháče, kteří na Kypru oceňovali vlídné daně, čeká daleko drsnější zdanění, než před jakým utíkali. Navíc se boháči ke svým penězům jen tak nedostanou, neboť jejich vklady zůstanou v daňovém ráji nadlouho zmraženy. Proti původnímu scénáři se ovšem nebudou danit vklady do 100 tisíc eur, banky nemine restrukturalizace a kriminálka začne hledat viníky, kterými sotva může být někdo jiný, než banky.
Ze všeho, co bylo o Kypru v posledních dnech napsáno, je patrná naprostá bezradnost ekonomů. Kritizují prakticky vše, co se navrhne či udělá, aniž by měli recept jak situaci řešit. Slyšíme, že k disposici jsou jen špatná řešení, přesto žádný ekonom nemá kuráž konstatovat, že to je důsledkem vadného bankovního systému. Bytí a nebytí bank závisí na jejich důvěryhodnosti. Na Kypru jsou banky zavřené, neboť ztratily důvěru. Nelze je otevřít a rozmrazit vklady, protože peníze, které do nich lidé vložili, v nich nejsou a nelze je tedy vybrat.
To, že banky nemají peníze, jim ovšem nebrání peníze půjčovat. A na tom, že peníze, které nelze z banky vybrat je možné si v bance půjčit je nejlepší, že to ekonomům připadá naprosto normální.
Nejzřetelnějším kyperským poučením je, že ráj na zemi je protimluv. Daňové ráje jsou ve skutečnosti pekelným výmyslem. Nejprve zaviní odliv kapitálu ze zemí, kde investoři vydělávají, ale placení daní se vyhýbají jako čert kříži. Následně pak tyto chytráky v daňovém ráji oškubou banky, které jsou ještě chamtivější. Nakonec se na krachující bankovní lupiče složí občané, aby nepřišli o své peníze. Ještě že zde máme ekonomy, kteří nás uklidňují, že vše je sice špatně, ale pod kontrolou.

ODS: Agenda 2014

Moc hezky napsané...

Agenda ODS
Autor: Ivan Hoffman

Pod názvem Agenda 2014 chystá ODS řadu opatření, kterými si ještě do příštích voleb míní naklonit voliče. Samozřejmě ne všechny, ale alespoň živnostníky a vysokoškoláky, tedy skupiny, které je v minulosti volily. Je to logický plán, neboť strana, která vládne, nemůže dost dobře slibovat, co udělá, pokud se dostane k moci. Je hodnocena podle toho, co dělá či nedělá u moci. Rok a čtvrt je navíc docela dlouhá doba, za kterou lze realizovat spoustu vstřícných kroků, na které navíc vděčný občan do voleb nezapomene.
Inspirací k Agendě 2014 jsou zjevně nepříznivé volební preference. Občanským demokratům nehrozí pouze prohra s levicí. Pro ODS je především ponižující představa, že se na pravici stane béčkem TOP 09. A protože ani Kalousek a spol. nebudou chtít hrát na pravici druhé housle, dá se čekat soutěž vládních stran o prvenství v množství populárních činů. Tomu bychom samozřejmě tleskali, neboť opatření nepopulárních, které se vládě nepodařilo vysvětlit a které nepřinesly nic, co by laická či odborná veřejnost alespoň zpětně ocenila, bylo dost.
Jak může v praxi vypadat předhánění se pravicových stran v přijímání příjemných zákonů je mimochodem velký rébus. Nejrozumnější a nejjednodušší by určitě bylo, kdyby si vláda občany naklonila rušením zákonů, kterými je poškodila. Tím by totiž vzala levici vítr z plachet. Je s tím ale problém. V politice neplatí obecná zkušenost, že „mýlit se je lidské a pouze hlupák trvá na svých omylech". Politikovi, který přizná chybu, nebývá odpuštěno. S Nečasovým restartem to je stejné, jako s novým začátkem ČSSD. ODS bude restartovat nepopulární software v bláhové naději, že tentokrát zafunguje. Proč by ale měl?

Zemanovci

Zemanovci
Autor: Ivan Hoffman

Na sjezdu Strany práv občanů padl návrh už si neříkat zemanovci. Naštěstí pro zemanovce to neprošlo, neboť ničím jiným, než zemanovci nikdy nebyli a nejsou, takže změnou názvu by se sebevražedně zneviditelnili. Zemanovci beztak mají po zvolení Zemana prezidentem problém. Vznikne-li strana s ideou připomínat zneuznaného politika, pak se jeho uznáním smysl takové strany naplní a tudíž pomine. Zemanovci svého cíle dosáhli: občané si Zemana všimli a z důchodu ho povolali do politiky.
Kdo by zemanovce mohl jako stranu zachránit, je pouze sám Zeman. To za předpokladu, že by se rozhodl dát straně, která se mu starala o publicitu, nový úkol a učinil ji stranou prezidentskou. Z toho, co zemanovcům radí, se ovšem zdá, že je nepotřebuje. Blahosklonně jim pro případ, že by se dostali do parlamentu, radí, aby se nenechali vtáhnout do vlády. Musí to být studená sprcha pro lidi, kteří se u zemanovců angažovali v naději, že je Zeman do velké politiky vezme sebou. Nevezme a ještě jim radí, aby to nezkoušeli ani bez něj.
Konstatování, že se malé strany ve vládních koalicích pouze ztrapňují, je samozřejmě přesné. Tradičně se opakuje situace, kdy nás strany co jsou v parlamentu dva dny i s cestou přesvědčují, jak pouze skrze ministerské posty mohou prosadit svůj program a pak k tomu nikdy nedojde. Rovněž je jasné, že si občané zaslouží mít v parlamentu kvalifikovanou opozici, která by na vládu dohlížela. Zemanovci se ale zatím předvedli pouze jako fanklub. V pravém slova smyslu je to uskupení lobbyistů, od kterého nelze čekat přínosné kritické myšlení. Pokud se navíc zemanovci prohlašují příštími vítězi voleb, chybí jim vedle kritičnosti také sebekritičnost.

Picek prý průvan nechystá

Nový ministr obrany Picek prý personální průvan nechystá, tvrdí E15, potažmo týdeník EURO...

---

---

Všichni jsme na Kypru

Kypr je všude. V novinách na Internetu... Všude o něm píší...
Všichni jsme na Kypru. Každý trochu jinak. Někteří tam jezdí na dovolenou, někteří tam mají účty a jezdí tam pracovně, někteří zneužívají tamní banky pro ukrytí peněz či "praní" těch "špinavých".
A někteří, či spíše dominantní většina z nás, pak jen obrazně, jak je popsáno v glose níže...

Kypr je všude
Autor: Ivan Hoffman

Ministři financí EU se hezky vybarvili. Podmínění pomoci kyperským bankám tím, že budou deseti procenty zdaněny vklady, je všeobecně vnímáno jako tlak na kyperskou vládu, aby okradla klienty bank o desetinu uložených peněz. Jelikož je Kypr součástí unijního měnového prostoru, nikdo v Evropské unii už nemůže říct, že jeho peníze jsou v bance v bezpečí. Všichni jsme se v noci na sobotu octli na Kypru.
Přistoupí-li Kypr na bruselský diktát, přestane v EU platit, že vklady v unijních bankách jsou bezpečné do úrovně 100 tisíc eur. To je závažnější skutečnost než konstatování, že bankovní systém na Kypru je neprůhledný a miliardy dolarů si nejspíše právě kvůli tomu uložili v Kyperských bankách zámožní cizinci. Například Rusové mají v kyperských bankách uloženo odhadem až 20miliard dolarů. Trefně to vyjadřuje komentář Financial Times, který v souvislosti s nápadem zdanit i nejmenší vklady píše o zradě těch, co mají nejvíce co ztratit a nejméně za něco mohou. Řeč je tady o 99% Evropanů.
Unijní pomoc ve výši 10 miliard eur má namířeno do krizí zachváceného systému, který obhospodařuje vklady 70 miliard eur. Děje se tak navzdory příslibu, že se veřejný sektor nebude podílet na sanaci privátního byznysu a podmínkou pomoci není restrukturalizace kyperských bank. Z toho je jednoznačně zřejmé, že politici jdou na ruku vlastníkům bank, nikoli občanům, kteří bankám svěřili své peníze.
Bankám nelze věřit i proto, že nelze věřit politikům. Arogance bank a podlézavost politiků mocným bankéřům jsou spojené nádoby. Představovat si, že politici postaví bankéře do latě, je naivní. Jedná se o jeden propojený Augiášův chlév, který bude třeba vymetat současně.

František - dobrá volba

František
Autor: Ivan Hoffman

Dobrá volba, zní na adresu kardinálů, kteří Kristovým náměstkem zvolili Františka. Od příštího papeže se očekává skromnost, otevřenost, sociální cítění. Totéž se mimochodem obecně očekává od církve. Kdykoli církev před skromností upřednostní okázalost, uzavře se do sebe a přehlíží potřeby nejslabších a nejchudších, oslabuje tím křesťanství. Jsou dokonce období, kdy církev prokazuje Kristovi službu medvědí a pověst křesťanů zachraňují „obyčejní" křesťané, kteří slouží bližním vedeni nikoli mocnou a bohatou institucí, nýbrž svou živou vírou.
Papež František není Františkem I., neboť je v celé dlouhé historii církve prvním papežem, který se rozhodl pro toto jméno. Nelze si toho nevšimnout, neboť to byl právě František z Assisi, kdo těžce nesl církevní přepych kontrastující s všeobecnou bídou. Byť pocházel z bohaté rodiny, zvolil dobrovolně chudobu. František má dodnes mnoho následovníků, kteří ve skutečnosti jsou jako kdysi on autentickými následovníky Krista.
Nově zvolený papež si zvolil jméno, které zavazuje a jasně předurčuje jeho misi. Neprojevil pouze dobrý vkus, ale i politickou moudrost a odvahu. Jakkoli je církev institucí tak starobylou, že ji lze brát jako věčnou, vždy jednou za čas se octne v situaci, kdy musí definovat své poslání. Aby církev mohla šířit radostnou zvěst, musí v ni věřit. Musí znovu objevit Krista a znovu uvěřit v živého Boha. Není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Ve skutečnosti to je Kristus, který přijde a řekne: zanechte všeho a následujte mne. Někteří nasednou do prvního autobusu, ale většina se od nepaměti kroutí a vymlouvá. Velice snadno se ale pozná, pro koho je Kristus prostředkem a pro koho cílem.

Exekuční tragédie

Exekuční tragédie
Autor: Ivan Hoffman

Chtělo by se říct, že ubylo-li meziročně vyhlášených exekucí o 13%, je to dobrá zpráva. Jenomže v roce 2012 soudy exekucí nařídily 820 tisíc, což je stále naprostá katastrofa. I vzhledem k tomu, že průměrná výše vymáhaného dluhu činí 85 tisíc korun, což určitě není bagatelní částka.
Z pohledu exekutorů je podstatné, že se u nás zvyšuje podíl ukončených exekucí na úroveň běžnou v západní Evropě. Exekutoři v tom spatřují svou schopnost efektivně zajišťovat vymahatelnost práva. Problém s exekucemi ale není jen v přinucení dlužníka, aby zaplatil věřiteli. Podstatnější je to, co exekuci předchází.
Lidí, kteří nejsou schopni platit dluhy je podezřele moc. Částečně je to dáno neodolatelnou touhou mít i to, na co nemám, neboť to mají druzí, což svědčí o dlužníkově slabosti a někdy i hlouposti. Nezanedbatelnou roli ale hraje i záludnost věřitelů, kteří přímo vnucují půjčky či věci na dluh se záměrem dostat dlužníka k soudu a pak ho vyždímat v exekuci. Co na první pohled vypadá jako dlužníkovo svobodně zvolené riziko, je při bližším pohledu tolerování záludné manipulace, které se dopouští lichvář věřitel.
U vědomí spousty lidských tragédií, které se skrývají za statisíci exekucí, je dobré si uvědomit, že nejde o jev, který je normální a tudíž s ním nemůžeme nic udělat. Právní rámec půjčování na úrok, tedy lichvy, je věcí společenského konsensu. Shodneme-li se, že jde o nepravost, právníci postaví lichvu mimo zákon a půjčky s exekucemi zmizí ze dne na den jako pára nad hrncem. Ale chceme to? Jsou lidé, co raději v exekuci přijdou o střechu nad hlavou, než by se smířili s ostudou, že nemají to, čím se chlubí soused. Což je největší tragédie.

Špatná čísla

Špatná čísla
Autor: Ivan Hoffman

Český statistický úřad nám popsal loňský rok ve špatných číslech a analytici se vesměs shodují, že jsme si je zavinili sami. Neutrácíme, a tak ekonomika chřadne. Meziročně o 1,2%. Jedním dechem ale stejní analytici dodávají, že nás chápou. Za nedůvěrou v lepší budoucnost je nedůvěra v politiky, kteří holdují korupci a svou neschopností zhoršují podnikatelské prostředí a odrazují investory. V takové atmosféře neutrácejí ani ti, kteří mají za co, o většině co žije z ruky do úst a na dluh ani nemluvě.
Na špatných číslech je nejhorší, že lepší jen tak nebudou. Pro ekonomiku, která je v právním chaosu neprůhledná, nepředvídatelná neexistuje žádný zázračný recept. Potenciál růstu je v tom, co se nezašantročí a nerozkrade. Ekonomiku je třeba odbrzdit, nikoli nastartovat. K tomu ovšem očividně chybí vůle. A tak se čeká stagnace průmyslu, vysoká nezaměstnanost, pokles maloobchodu a růst mezd v lepším případě vyrovnávající inflaci. Dobře už zkrátka bylo, pokud tedy bylo, a dobře jako v sousedním Německu nebude nikdy.
Jediné naše štěstí je, že jsme na špatná čísla notoricky zvyklí. Vyslechneme je, ale nenecháme se jimi otrávit. V číslech se stejně nežije. Nelze vyčíslit vztahy k blízkým, nedělní vycházku ani očekávání jara. V číslech, ať už dobrých či špatných si neprozpěvujeme, neběháme za míčem ani nepozorujeme noční oblohu. Pokud se někdy dočkáme dobrých čísel, sotva si toho všimneme. Až od statistiků se dovíme, že jsme utráceli a tím pádem rostli. Že porosteme šťastně a do krásy ovšem žádná statistika nezaručí. Na otázku „jak jsme na tom" je ve všech fázích hospodářského cyklu stejná odpověď: Jak kdo. Čísla nerozhodují. Leda občas ta šťastná.