Zemanovci

Zemanovci
Autor: Ivan Hoffman

Na sjezdu Strany práv občanů padl návrh už si neříkat zemanovci. Naštěstí pro zemanovce to neprošlo, neboť ničím jiným, než zemanovci nikdy nebyli a nejsou, takže změnou názvu by se sebevražedně zneviditelnili. Zemanovci beztak mají po zvolení Zemana prezidentem problém. Vznikne-li strana s ideou připomínat zneuznaného politika, pak se jeho uznáním smysl takové strany naplní a tudíž pomine. Zemanovci svého cíle dosáhli: občané si Zemana všimli a z důchodu ho povolali do politiky.
Kdo by zemanovce mohl jako stranu zachránit, je pouze sám Zeman. To za předpokladu, že by se rozhodl dát straně, která se mu starala o publicitu, nový úkol a učinil ji stranou prezidentskou. Z toho, co zemanovcům radí, se ovšem zdá, že je nepotřebuje. Blahosklonně jim pro případ, že by se dostali do parlamentu, radí, aby se nenechali vtáhnout do vlády. Musí to být studená sprcha pro lidi, kteří se u zemanovců angažovali v naději, že je Zeman do velké politiky vezme sebou. Nevezme a ještě jim radí, aby to nezkoušeli ani bez něj.
Konstatování, že se malé strany ve vládních koalicích pouze ztrapňují, je samozřejmě přesné. Tradičně se opakuje situace, kdy nás strany co jsou v parlamentu dva dny i s cestou přesvědčují, jak pouze skrze ministerské posty mohou prosadit svůj program a pak k tomu nikdy nedojde. Rovněž je jasné, že si občané zaslouží mít v parlamentu kvalifikovanou opozici, která by na vládu dohlížela. Zemanovci se ale zatím předvedli pouze jako fanklub. V pravém slova smyslu je to uskupení lobbyistů, od kterého nelze čekat přínosné kritické myšlení. Pokud se navíc zemanovci prohlašují příštími vítězi voleb, chybí jim vedle kritičnosti také sebekritičnost.