Špatná čísla

Špatná čísla
Autor: Ivan Hoffman

Český statistický úřad nám popsal loňský rok ve špatných číslech a analytici se vesměs shodují, že jsme si je zavinili sami. Neutrácíme, a tak ekonomika chřadne. Meziročně o 1,2%. Jedním dechem ale stejní analytici dodávají, že nás chápou. Za nedůvěrou v lepší budoucnost je nedůvěra v politiky, kteří holdují korupci a svou neschopností zhoršují podnikatelské prostředí a odrazují investory. V takové atmosféře neutrácejí ani ti, kteří mají za co, o většině co žije z ruky do úst a na dluh ani nemluvě.
Na špatných číslech je nejhorší, že lepší jen tak nebudou. Pro ekonomiku, která je v právním chaosu neprůhledná, nepředvídatelná neexistuje žádný zázračný recept. Potenciál růstu je v tom, co se nezašantročí a nerozkrade. Ekonomiku je třeba odbrzdit, nikoli nastartovat. K tomu ovšem očividně chybí vůle. A tak se čeká stagnace průmyslu, vysoká nezaměstnanost, pokles maloobchodu a růst mezd v lepším případě vyrovnávající inflaci. Dobře už zkrátka bylo, pokud tedy bylo, a dobře jako v sousedním Německu nebude nikdy.
Jediné naše štěstí je, že jsme na špatná čísla notoricky zvyklí. Vyslechneme je, ale nenecháme se jimi otrávit. V číslech se stejně nežije. Nelze vyčíslit vztahy k blízkým, nedělní vycházku ani očekávání jara. V číslech, ať už dobrých či špatných si neprozpěvujeme, neběháme za míčem ani nepozorujeme noční oblohu. Pokud se někdy dočkáme dobrých čísel, sotva si toho všimneme. Až od statistiků se dovíme, že jsme utráceli a tím pádem rostli. Že porosteme šťastně a do krásy ovšem žádná statistika nezaručí. Na otázku „jak jsme na tom" je ve všech fázích hospodářského cyklu stejná odpověď: Jak kdo. Čísla nerozhodují. Leda občas ta šťastná.