Chorvatsko v EU

Chorvatsko v EU
Autor: Ivan Hoffman

Do Evropské unie vstoupilo spřátelené Chorvatsko. Když slyšíme, že Chorvati váhají, zda to oslavovat, anebo vstupu litovat, přesně jim rozumíme a váháme, zda jim máme gratulovat. Zatímco před dvaceti lety se na evropskou integraci pohlíželo jako na rozšiřování prostoru svobody, stability a prosperity, nyní se rozšiřování EU jeví spíše jako ekonomická kolonizace. Evropská administrativa umetá cestičky nadnárodnímu kapitálu, z jehož expanze ovšem občané mají spíše problémy než výhody.
Když jsme my vstupovali do EU, hovořilo se o prestižním klubu, ve kterém je třeba být. Chorvati se ovšem přidávají k partě, co je po krk v dluzích a potácí se v krizích všeho druhu. Už skutečnost, že dnes klademe na misky vah výhody a nevýhody členství ukazuje, že něco je špatně. Proč to nejde bez těch nevýhod? Navíc i ony eurounijní výhody budí rozpaky: Chorvatům se prý zjednoduší cestování do ciziny za prací a očekává se příliv zahraničního kapitálu. Jenomže nutnost hledat obživu v cizině přece není žádné terno a příliv kapitálu logicky předznamenává odliv zisků.
Nám vstup Chorvatska do EU zjednodušení dovolenou, která ovšem záhy také zdraží. S příchodem zahraničních investorů se pak malebné Chorvatsko změní, a sotva k lepšímu. Chorvaty čeká privatizace Jadranu. Pobřeží vykoupí a zabetonují developeři se sídlem v daňových rájích a příspěvky z evropských fondů se rozplynou jako pára nad hrncem. Chorvatsko je v pořadí osmadvacátým členem EU. Co se stane, je tolikrát vyzkoušené v praxi, že není prostor pro iluze. Chorvaté paradoxně takto na začátku léta vstoupili do kdysi noblesního klubu, ve kterém nelze nevidět jak je vše zanedbané, omšelé. Je po sezóně.