Nejvyšší fraška

Ano, ano, pane Hoffmane, hlavním podezřelým je už dávno systém, který hlavní parlamentní strany budovaly společně. Takto se to u nás dělá, a dokud ti, co to takto dělají, zůstanou u moci, také to tak zůstane. Nepřekvapuje, že si nevypouštějí rybník, ve kterém je pohodlně a bezpečno.

Nejvyšší fraška
Autor: Ivan Hoffman

Způsob, jakým Nejvyšší soud interpretoval Ústavu ve věci poslanecké imunity, překvapil laiky a znechutil odborníky. Experti na ústavní právo či ústavní soudci jsou přesvědčeni, že imunita se vztahuje na projevy, přičemž projevem se míní poslancova řeč, nikoli to, jak se projevuje. Žalobci se nyní chystají na Nejvyšším soudu zeptat, zda se podle něj ochrana poslanců obrněných imunitou vztahuje kromě jejich projevů ve sněmovně také na jejich projevování se mimo sněmovnu, ale dá se čekat, že podle Nejvyššího soudu ano.
Nejvyšší soud u tří bývalých poslanců neposuzoval, zda se dopustili viny. Pokud ovšem nebudou souzeni, nebudou odsouzeni a tím pádem je třeba na ně pohlížet jako na nevinné. V tomto smyslu Nejvyšší soud překroucením ústavy vynesl osvobozující rozsudek. Komu tím prospěl? Kromě podezřelých exposlanců asi nikomu. Jde o jasný důkaz nerovnosti občanů před zákonem, kdy se poslanecký mandát definuje jako licence na provozování politické korupce. Nejvyšší soud neprospěl zastupitelské demokracii ani autoritě justice a svou servilností k poslancům nepřímo poškodil i politické strany. Kdekdo si vzpomněl na slečnu Kočí, jak před časem líčila, jak „oni mají policii, ale my máme justici".
Propuštěním poslanců, kteří se vzdali mandátů výměnou za příslib výnosných trafik, se problém politické korupce nevytratil. Pouze se z osobní roviny přenesl do roviny obecné. Místo několika podezřelých se hlavním podezřelým stal systém, který hlavní parlamentní strany zavinily společně. Takto se to u nás dělá, a dokud ti, co to takto dělají, zůstanou u moci, také to tak zůstane. Nepřekvapuje, že si nevypouštějí rybník, ve kterém je pohodlně a bezpečno.