Havlův odkaz

Havlův odkaz
Autor: Ivan Hoffman

Když se za minulého režimu Václav Havel odmítal přizpůsobit normalizačním poměrům, hodně lidí mu rozmlouvalo jeho vzdor slovy „nemá to cenu“.
Havel na to odpovídal „má to cenu“. V tomto jeho přesvědčení nebyl kalkul, že se mu jednou rebelie vyplatí. Šlo o životní postoj, o lpění na svobodě a lidské důstojnosti. Havel ve svých esejích neplánoval revoluci, která svrhne totalitně si počínající režim. Hledal způsob, jak si individuálně zachovat tvář.
Obraz Havla prezidenta a světového státníka poněkud zastínil skutečnost, že jeho někdejší disidentská obrana lidských práv, pátrání po lidské identitě a víra v solidaritu, pravdu a lásku mají univerzální a nadčasovou platnost. Co Havel sepsal za normalizace je kupodivu skvělým manuálem, jak vnitřně přestát bídu poměrů dnešních. Pokud si připadáme bezmocní ve světě, který na nás nebere ohled, padá-li na nás marnost při pohledu na plytké a prázdné rituály konzumního věku, není nad to začíst se do Havlových esejí.
Havlův odkaz nebude zachován pouze pro to, čím vším se stal a čím byl. Přítomen zůstane také tím, co se mu podařilo brilantně zformulovat. Ono totiž ani tak nejde o to změnit svět. Daleko důležitější je ho pochopit. Porozumět roli člověka v dějinách, kterými je vláčen. Boj o lidskou identitu je věčný, podobně jako je třeba průběžně zachraňovat demokracii a jako je i mravnost či morálka spíše procesem, než dosažitelným stavem. Zatímco Havlovy zásluhy o stát lze sepsat, zanést do učebnic, jednou pro vždy zarchivovat, zaknihovat, jeho literární odkaz je privátní, intimní povahy. Jako dramatik, filosof a spisovatel je Václav Havel naprosto živý a ve svých starých esejích dokonale aktuální.