Strach z ředitelů

Úvahy tohoto typu by se daly aplikovat v této zemi nejen na školství, dobře jste to napsal, pane Hoffmane!

Strach z ředitelů
Autor: Ivan Hoffman

Ministr školství označil výstražnou stávku učitelů za tragikomickou a zapochyboval, zda odboráři vědí, co se na školách děje.
Jedním dechem dal ale učitelům zapravdu, pokud jde o jejich strach z ředitelů, když prohlásil, že ředitelům napíše dopis, aby učitele odměňovali spravedlivě! Dobrý ředitel si poťuká na čelo, špatný nepochopí, co má ministr na mysli, oba však nepochybně dopis hodí do koše, neboť na hraběcí rady z ministerstva nejsou zvědaví.
Výstražná stávka proti záměru ministra svěřit rozhodování, který učitel kolik vydělá ředitelům, je svého druhu průzkumem, kolik ředitelů se v našem školství těší důvěře či respektu učitelů. Pokud se ke stávce připojilo 1620 škol, pak mezi učiteli panuje pochybnost o každém šestém řediteli. To už je množství, se kterým si jen těžko poradí školská inspekce, tedy instituce, které podle ministra školství náleží dohled nad tím, aby ředitelé své nově nabyté pravomoci nezneužili.
Zásadní otázkou je, zda kvalita učitele roste s praxí, anebo zda má bez ohledu na délku praxe zvýhodňovat šéf ty nejlepší. Dodejme k tomu, že optimální forma odměňování se nehledá jen kvůli učitelům, ale především kvůli jejich žákům. Vedle strachu učitelů z ředitelů je tu ještě problém strachu z učitelů (handicapovaných stařeckými stereotypy anebo naopak mladickou nezralostí) a do třetice strach z žáků, kteří jsou údajně z roku na rok agresivnější. Ideálem je samozřejmě schopný ředitel spravedlivě odměňující kvalitní učitele, vyučující pilné a zvídavé žáky. A pak je tu realita, ve které je každá změna k horšímu, což v případě ministrů školství platí stoprocentně, bez ohledu na jejich věk, praxi či politickou orientaci.