Podotýkám, že když jsem včera psal já svůj text Bez elánu - jako společná měna Euro? a parafrázoval Pelíšky: "Dávám Euru rok, maximálně dva...", netušil jsem, že si budu s poznámkou IH tak pěkně notovat...
Zachraňování peněz
Autor: Ivan Hoffman
Údajně nejdůležitější summit v historii Evropské unie se zabýval zachraňováním peněz. Že se země používající společnou měnu nakonec dohodly, že se v březnu dohodnou, vydávají politici za historickou událost.
Řeší přitom jenom to, co si sami nadrobili, navíc pozdě a jenom naoko. Zpřísnění pravidel, jejich sjednocení a hlavně povinné dodržování je samozřejmou nezbytností, která ale neřeší to nejdůležitější. Zůstává-li euro inflační měnou, která se tiskne, aniž by byla kryta, pak se akcí proti bezbřehému zadlužování nezachraňují peníze, nýbrž zisky.
Politici neuvažují, jak z eura učinit důvěryhodnou měnu. Hledají důvěryhodný mechanizmus, ve kterém by nedůvěryhodnost měny nevadila. Co určitě vadí, je samotné přiznání, že společná budoucnost kontinentu nestojí na společně sdílených hodnotách, nýbrž na společně vyznávaném zlatém teleti. Co stojí za záchranu, není euro, ale Evropská unie. Je trapné, že impulzem k hlubší evropské integraci se nakonec nestane žádný vznešený ideál, ale pragmatická obava o osud společné měny.
Euro je ohroženo rostoucími dluhy. Stejný, ne-li horší problém má i dolar, kterého už je vytištěno příliš moc na to, aby mohl být zachráněn. Podezřelé ale je, že se hledá pouze způsob, jak dluhy zaplatit, anebo jak je držet na uzdě. O hledání mechanizmů, které by znemožnily zadlužování, zjevně zájem není. Celá ta záchrana peněz se evidentně děje v zájmu věřitelů, nikoli v zájmu dlužníků. Proto mimochodem nelze inflační měny zachránit. Lichva zkrátka není perspektiva. Celý slavný růst založený na obrácení hodnot vzhůru nohama, je ve skutečnosti pádem. Společenským pohybem je gravitace. Ne růst, ale zrychlující se pád.
Žádné komentáře:
Okomentovat