Je pohřeb Václava Havla vlastně pohřbem politiky, takové té mravné, moudré, morální, jak se o ni Václav Havel pokoušel?
Pohřeb politiky
Autor: Ivan Hoffman
Proč tolik politiků z celého světa přijíždí na pohřeb Václava Havla, nebude mít jediné vysvětlení. Kromě toho, že se s ním mnozí znali a někteří spřátelili, přijíždějí jistě také vzdát hold hodnotám, které reprezentoval či symbolizoval a někteří využijí příležitosti naposledy se ukázat v jeho společnosti.
Ti bystří pak tuší, že nepřijíždějí pouze na pohřeb politika, ale i na pohřeb politiky.
O Václavu Havlovi se říkalo, že je nestandardním prezidentem, netypickým politikem. Do řemesla, které je ze všeho nejvíce technologií moci, a ve kterém jde o prosazování skupinových zájmů, vnášel zcela nepatřičně zdůrazňování principů, vyznávání hodnot a ochranu svobod.
Pro politické pragmatiky byl naivním idealistou, jenomže současně vnímali, že tento politický amatér vylepšuje imidž jejich stále méně respektované a čím dál neoblíbenější živnosti. Ani ti nejvlivnější politici nepohrdli fotografií s Havlem u vědomí, že jim to vylepší rating, přičemž je ani ve snu nenapadlo dělat politiku jako on.
V Havlových možnostech bylo právě jen dodat politice povrchní lesk. Kultivovat technologii moci možné není.
Že se politici ještě naposledy hlásí k Václavu Havlovi, je přirozené. Co přirozené nebylo, a budoucnost to potvrdí, je že se Václav Havel přihlásil k nim. Při pohledu na bídu politiky a politiků se vnucuje otázka, zda to měl zapotřebí a jestli to mělo cenu. Autor této glosy soudí, že neměl a nemělo.
Žádné komentáře:
Okomentovat