Dálnice kolem Brna zpoplatněna !!!

Městské okruhy: bez dálničních známek bude vjezd zakázán
Ministerstvo dopravy zpoplatnilo dalších 37 kilometrů dálnic. Radnice se bouří

Od 1. ledna si budou muset řidiči, kteří jezdí bez dálniční známky, dávat větší pozor, které silnice používají. Ministerstvo dopravy totiž rozšířilo seznam dálničních úseků, na nichž je nutno platit.
„Od 1. ledna je třeba mít dálniční známku na zrekonstruovaných nebo nově postavených úsecích, případně tam, kde se napojuje dálniční síť,“ vysvětluje Jakub Ptačinský, tiskový mluvčí ministerstva dopravy. Řidiči i nadále nemusí platit na těch úsecích, které na další dálnice nenavazují.
Nejdelší nově zpoplatněný úsek je téměř 20 kilometrů dálnice D1 vedoucí přes Brno. Dálniční známka už bude třeba i v Mladé Boleslavi či v Berouně. Celkem budou lidé potřebovat dálniční známku na nových 37 kilometrech.
Města, kterých se změny dotknou, však protestují.
„Pro Brno to určitě není dobrá zpráva,“ říká mluvčí brněnské radnice Pavel Žára.

Jednotná nabíječka pro mobily

EU definitivně schválila jednotnou nabíječku pro mobilní telefony
Evropská unie definitivně schválila požadavky na univerzální nabíječku pro mobilní telefony. Novináře o tom informovala Evropská komise. Výrobci mobilních telefonů nabíječky na trh začnou dodávat již v prvních měsících příštího roku. Pro uživatele to bude podle šéfredaktora odborného serveru Mobil.cz Jana Matury znamenat, ze si snadno nabijí mobil v práci nebo na návštěvě, protože alespoň jednu nabíječku najdou všude. (mailové zpravodajství ČRo)

Zbývá jen to poslední, ale hlavní: MIKRO USB PORT se prosadil, to on je tím zázračným jednotícím prvkem, přes nějž budeme v budoucnu nabíjet mobily...

O nezištnosti a tržních principech

Představte si následující situaci. Po lahodné vánoční večeři se přesunete do obýváku, rozdáte dárky, dopřejete si šálek kávy nebo sherry a pohodovou vánoční náladu chcete dovést do sladkého konce, a tak se před celou nastoupenou rodinou postavíte doprostřed místnosti a svůj oslavný projev zakončíte slovy: "...a ta večeře byla tak vynikající, maminko, že ti tady za ni dávám tisíc korun! Ne, tisíc je málo, byla opravdu znamenitá a tys přípravou musela trávit dlouhou dobu, tak patnáct set, tady máš maminko - děkujeme!" A patřičný obnos vytáhnete hned na místě z peněženky. Co by asi nastalo? Maminka by jistě propukla v slzy: ne vděku, ale hanby.

Právě na tento paradox upozornil ekonom Dan Arieli ve své knize Predictably Irrational. Arieli přichází s tezí, že lidé jsou schválně, a mnohdy dokonce předvídatelně, iracionální. Na jiných experimentech behaviorální ekonomie pak ukazuje, že sice existují oblasti života, kde preferujeme tržní vztahy, ale je také mnoho těch, kde nás jakákoli platba uráží, kde se snažíme chovat, jako by peníze neexistovaly. Jednou z nich je právě rodina. Asi by šlo i rodinné vztahy postavit na tržních principech: platit si vzájemně vza večeře a mytí nádobí, nevýdělečným dětem pomáhat na dluh (zaplatíte, až budete mít) atd. Ale my nechceme. Peníze jsou sice velice mocné, ale v některých situacích je schválně eliminujeme. Kamarád vám rád pomůže přestěhovat gauč, aniž by čekal, že vy mu dáte záruku, že mu v dohledné době pomůžete s gaučem zase vy. Proto to schovávání cen dárků, proto to rituální "praní se o účet", proto zvaní na rundu… Proč myslíte, že se účty v lepších restauracích schovávají do elegantních krabiček nebo kožených pouzder? Přece aby nebyla vidět cena. Někdy, jak píše český filozof Zdeněk Neubauer, je totiž nesvatá. V samoobsluze nám jde o každý haléř, ale v restauracích naopak rozmlžujeme přísný diktát tím, že dáváme spropitné - a děláme, že nám na penězích vlastně nezáleží.

Dvě sféry
Existují tak dvě sféry, které od sebe přísně (byť nepsaně, mlčky a implicitně) oddělujeme: osobní vztahy a trh. V jedné se obdarováváme a tváříme se, že peníze neexistují. V té druhé počítáme haléře a hádáme se do morku kosti. Průšvih nastane, když je neumíme jasně rozlišit. To by byl i případ našeho úvodního příběhu o placené vánoční večeři. Dan Arieli přidává ještě jeden, praktičtější. Vědec se kdysi ptal špičkových právníků, zda by mohli své služby pro charitativní účely poskytovat za 30 dolarů za hodinu, ačkoli jejich běžná sazba je desetinásobná. Právníci odmítli. Když za nimi ale po čase přišel se stejnou žádostí s jediným "vylepšením", že by totiž svou práci darovali nikoli s 90% slevou, ale úplně zadarmo, právníci souhlasili. Podobně to funguje v mnoha oblastech života.
Jiný příklad, nad kterým jsem nedávno uvažoval: Ekonomové převážně věří tomu, že motorem společnosti je egoismus, tedy upřednostňování jasně definovaného vlastního blaha. Tento týden vyšly posmrtně Dějiny ekonomických teorií, úžasná kniha doyena české ekonomie profesora Milana Sojky, kterého měli rádi snad všichni. I proto se do publikace tohoto skvostu zapojilo mnoho lidí, povětšinou ekonomů, aniž by očekávali jakoukoliv kompenzaci. Kdybyste nám řekli, že jsme to dělali z egoistických důvodů (peníze, zviditelnění atd.), tak byste nás zřejmě urazili. Přitom proč bychom se měli cítit uraženi, pokud je egoismus podle nás ekonomů tak normální a silný motiv? Protože jsou věci, které chceme dělat pro dobro (našich blízkých nebo kohokoli jiného) a bytostně za ně nechceme být placeni nebo jakkoli jinak odměněni. Nezištné bezpeněžní obdarovávání je prostě velice silný motiv, který si chceme zachovat a kam ekonomické uvažování sveřepě nechceme pustit. A je to dobře. Jako bychom tušili, že i my jsme ty největší a nejhlubší dary života dostali bez peněz a bez zásluhy.

---

(zdroj zde)

Varování: Ježíšek nám škodí

Týdeník EURO, 51-52/2010, strana 74
Vánoční dárky
Varování: Ježíšek nám škodí
Z čistě ekonomického hlediska se až třetina peněz utratí zbytečně

Ekonomie byla vždycky známá jako bezohledně pravdomluvná věda. Ale mohl by být nějaký ekonom dokonce tak odporný, aby chladně kritizoval Ježíška, Santu, Noëla, Joulupukkiho, Sinterklaase a všechny ty další?
Mohl. Je na to dokonce celá teorie.
Vychází z toho, co vidíme pod při rozbalování dárků. Ne všichni jsou z nich úplně šťastní. Taky jste jistě někdy dostali košili Hugo Boss, ačkoli jste si přáli papuče.
Nápověda číslo jedna: ta košile jistě stála spoustu peněz. Ale má tu cenu i pro vás?

Malý test Joela Waldfogela
Ne vždycky dostanete, co byste chtěli. To snižuje hodnotu dárku. Nejen ve vašich očích, ale hlavně v chladně kalkulujícím počítači, který má v lebce místo mozku skutečný ekonom.
Ten pak vidí o Vánocích věci, jichž si ti méně bystří nevšimnou. Konvenční pohled praví, že Vánoce jsou zlatým dolem byznysu, eldorádem obchodníků a celoročním snem výrobců spotřebního zboží, a tak by je měl uctívat i ekonom. Koneckonců třeba v Americe představují vánoční nákupy pro obchodníky čtvrtinu jejich ročního prodeje a šedesát procent zisku.
Jenže ekonom teoretik to vidí jinak. Jako čas promrhaných peněz. Ne že bychom je neměli utratit. Naopak, ještě jsme podpořili trh. Chyba byla v tom, za co jsme je utratili.
Nápověda číslo dvě: představte si, že jste koupili své babičce opravdu cool kožený harlejácký oblek a k tomu kovbojské boty. Máte ji rádi, a tak jste nešetřili. Stálo vás to skoro dvacet tisíc. No, nevadí, hlavně aby měla radost… Neměla. A naschvál – jakoupak asi cenu to mělo pro ni?
Už je to nějaký čas, co v tom udělal jasno Joel Waldfogel, ekonom z Yale University, který teď učí na University of Minnesota. Ještě na Yale požádal studenty o jednoduchou věc. Po Vánocích jim dal vlastně jen dvě otázky.
Zaprvé: odhadněte celkovou sumu, kterou stály dárky, jež jste dostali od Santy Clause.
Zadruhé: teď zcela čestně napište, kolik byste za dárky, které jste dostali, byli ochotni maximálně zaplatit vy sami.
Všem studentům vyšly dvě zcela rozdílné cifry. Odhad ceny dárků, které dostali, byl vyšší než částka, kterou by za ně byli ochotni zaplatit.
Ten rozdíl činil třetinu až desetinu.
Podle Waldfogela byl závěr jasný: znamená to, že pro studenty jejich dárky neměly takovou cenu, takže třetina až desetina vynaložených nákladů prohučela zbytečně komínem.

Ztraceno v procesu
Waldfogel odkryl zajímavý problém. Většinu vánočních tržeb tvoří dárky, které kupujeme pro druhé. Přemýšlíme, co by ostatním udělalo radost. Ekonom by řekl, že se snažíme odhadnout preference obdarovaného. Z vlastní zkušenosti ale víme, že to často dopadne špatně, někdy přímo katastrofálně. Znáte to sami z obou stran. Manželka po Štědrém večeru už nikdy neotevřela tu podle vás absolutně úžasnou výpravnou knížku o palírnách whisky, kterou jste jí dal.
Vy jste také jenom předstíral, že jste šťastný z flanelového pyžama. Ale vážně: dokonce i když obdarovaní mají z dárku radost, není často přesně takový, jaký by si koupili sami a za jaký by utratili peníze.
Waldfogel o tom napsal celou práci, kterou publikoval počátkem 90. let pod názvem The Deadweight Loss of Christmas (krkolomně by překlad mohl znít Umrtvená ztráta Vánoc). Zřejmě mu to ale pořád vrtalo hlavou, tak tenhle problém prozkoumal ještě obšírněji a loni vydal knihu Scroogenomics: Why You Shouldn’t Buy Presents For The Holidays (česky přibližně Skrblíkonomika aneb proč byste neměli kupovat vánoční dárky).
Její autor dochází ke krutému závěru. Ona třetina až desetina rozdílu představuje plýtvání zdroji, kterému bychom se mohli vyhnout, aniž by tím někdo ze zúčastněných nějak utrpěl. Jinými slovy: kdyby teoreticky dárce dal obdarovanému místo dárku rovnou peníze ve stejné výši, kolik dárek stál, příjemce by si za ně mohl koupit, co sám opravdu chce, a byl by daleko spokojenější, přestože by to nestálo ani jeden zbytečný dolar.
Napadne vás, že je to hloupost. Z čistě ekonomického hlediska ne. Tady jsou argumenty: řekněme, že Američané utratí za vánoční nákupy 40 miliard dolarů, což je číslo, které se často uvádí. Desetina jsou čtyři miliardy, třetina 13,3 miliardy. Tolik peněz bylo ztraceno v procesu nakupování a rozdávání dárků, a tak vlastně přišlo nazmar.
Jen pro představu, jak je to hrozné, jedno srovnání, které profesor Waldfogel učinil. Vánoční dárkové mrhání zdroji je asi na takové úrovni jako plýtvání při vládních zakázkách.
Když k tomu připočtete dárky, které se dávají v průběhu roku k narozeninám či svatbám, dává to už skutečně velkou částku. Sečteno dohromady, je to pro společnost velká škoda: vydala spoustu peněz zbytečně, protože jejich hodnota v očích příjemce byla nižší.

Dávat peníze? Nikdy !
Ekonom by z toho udělal rychlý závěr. Čísla hovoří jasně, a tak dávejte rovnou peníze nebo dárkové poukázky. Ale tak jednoduché to samozřejmě není.
Kdybychom přistoupili na čistě strojovou logiku, došli bychom k tomu, že každý dárek představuje částečně promarněné peníze, protože nikdo nemůže znát přání obdarovaného tak jako on sám. Chladný ekonom by tudíž řekl: Nechme ho, ať se udělá šťastným sám, protože tak to bude nejefektivnější. Dejme mu tedy rovnou peníze.
Jenže tahle laboratorní logika, která se zdá neprůstřelná, má díru jako Titanic. Když bychom si dávali místo dárků recipročně peníze, muž ženě třeba 5000 korun a ona jemu taky 5000 korun, příští Vánoce vyvstane otázka: Miláčku, proč si ty peníze vlastně vyměňujeme, když to nemá smysl?
Takhle bychom zrušili dárky. Každý by si za své peníze koupil, co by chtěl. Možná bychom se domluvili, za kolik si letos každý můžeme nakoupit, to by bylo asi tak vše…
Ale lidé nejsou stroje, a tak strojová logika neplatí. Jsou tady ještě důležitější okolnosti.

Vyčíslit hodnotu citů
Ekonomika samozřejmě nejsou jen čistá čísla. Když narazíte v antikvariátu na slabikář, jaký jste měli v první třídě v roce 1966, zaplatíte za něj dvě stovky ani nemrknete, a ještě jste rádi, že to dopadlo takhle. Za slabikář, který měli prvňáci v 50. letech, byste nedali ani stovku, přestože je starší, a navíc obsahově pikantnější vzhledem k době svého vzniku.
Je to proto, že ten první kupujete z nostalgie. Máte k němu emoční vztah. Kdyby se ukázalo, že to byl přímo váš slabikář, dali byste za něj klidně i mnohem víc.
Nějak podobně je to s dárky. Někteří ekonomové upozorňují, že jejich kolegové, jako je třeba profesor Waldfogel úmyslně ve svých teoriích vynechávají citovou hodnotu věcí.
Už samo dávání dárků je proces, který přidává na hodnotě předmětům, jež by za jiných okolností neměly ani pro obdarovaného takovou cenu. Čili dárek je v jeho očích oceněn nejen pro svou finanční hodnotu, ale také kvůli osobě dárce a okolnostem, za nichž byl věnován.
Snubní prsten má pro vlastníka mnohem větší hodnotu než pro klenotníka, který ho kdysi prodal.
Tomu ostatně odpovídá i zjištění, které učinil Waldfogel se svými studenty. Ukázalo se, že čím byli dárci obdarovanému blíže, tím menší byl „promarněný“ obnos, tedy rozdíl mezi skutečnou cenou daru a tím, nakolik si ho obdarovaný cenil.

Vysvětlení na Nobelovku
Vlastně je to jednoduché. Vaše nejbližší rodina zná nejlépe vaše přání a představy, současně vás dárky od ní nejvíce těší. A to, že jste dostali pod stromeček zrovna dar, který jste si přáli (anebo nepřáli, ale to jen proto, že vás nenapadlo, že by vám také udělal radost), jeho hodnotu zvyšuje.
Souhlasí to s postřehem, který udělal harvardský profesor ekonomie Edward Glaeser. Při polemice s Waldfogelovou fundamentalistickou teorií namítl, že když jde o věci, jako jsou dárky, není možné je brát jen jako čistý přesun zboží a hodnoty, protože to většinou není jejich úkol. Vzal si na pomoc teorii signálů, za niž Andrew Michael Spence dostal v roce 2001 Nobelovu cenu za ekonomii. Tato teorie v podstatě popisuje, jak investujeme do nákladných aktivit, abychom jimi o sobě předali nějaké informace.
Teorii signálů převedeme pod vánoční stromeček snadno: tím, že někoho obdarujeme, dáváme mu najevo, že ho máme rádi. Dary jsou signály sympatií. Chceme přesvědčit druhé, že nám na nich záleží. A tak tím, že vybereme a koupíme určitý dárek, ukazujeme, že jsme ochotni si kvůli dotyčnému lámat hlavu, a navíc ho známe tak dobře, že (obvykle) nevybereme něco, co by bylo úplně mimo.
Výsledkem je, že lidstvo před Vánocemi utrácí jako zběsilé.
Včetně ekonomů, kteří si umějí tak dobře vysvětlit, proč to dělat nemají i mají.

---

Milan Vodička
MF DNES

Klaus udělil milost prokurátorce v procesu s Horákovou

Domnívám se, že ve všeobecném zájmu o hlasování o důvěře vládě včera úplně zanikla následující zpráva:

---

Prezident Václav Klaus dnes udělil milost devětaosmdesátileté Ludmile Brožové-Polednové. ČTK to oznámil mluvčí Hradu Radim Ochvat. Prokurátorka v procesu zinscenovaném komunistickým režimem s demokratickou političkou Miladou Horákovou měla být ve vězení tři roky.
Bývalou dělnickou prokurátorku poslal v září 2008 pražský vrchní soud za účast na justiční vraždě pravomocně na šest let do vězení. Prezidentská kancelář však později upozornila na to, že obecné soudy při rozhodování nezohlednili amnestie z let 1953,1955 a 1990, které by se jí mohly týkat. Soud následně rozhodl, že se na Brožovou-Polednovou opravdu dvě amnestie vztahují, a zkrátil jí trest na tři roky. O podmínečné propuštění by bývala mohla požádat po uplynutí dvou třetin trestu, tedy v březnu 2011. Prezident udělil bývalé prokurátorce milost spolu s dalšími devíti lidmi. "Přihlédl k vysokému věku odsouzené, k tomu, že část trestu již vykonala, a k jejímu zdravotnímu stavu," uvedl Ochvat. Brožová-Polednová se narodila v prosinci 1921 a je nejstarší vězenkyní v Česku. Je také jedinou odsouzenou aktivní účastnicí vykonstruovaných procesů z 50. let. Kvůli svému zdraví žádala prokurátorka dříve o přerušení trestu, soudy však její požadavek zamítly.Klaus udělil milost prokurátorce v procesu s Horákovou
Prezident Václav Klaus dnes udělil milost devětaosmdesátileté Ludmile Brožové-Polednové. ČTK to oznámil mluvčí Hradu Radim Ochvat. Prokurátorka v procesu zinscenovaném komunistickým režimem s demokratickou političkou Miladou Horákovou měla být ve vězení tři roky.
Bývalou dělnickou prokurátorku poslal v září 2008 pražský vrchní soud za účast na justiční vraždě pravomocně na šest let do vězení. Prezidentská kancelář však později upozornila na to, že obecné soudy při rozhodování nezohlednili amnestie z let 1953,1955 a 1990, které by se jí mohly týkat. Soud následně rozhodl, že se na Brožovou-Polednovou opravdu dvě amnestie vztahují, a zkrátil jí trest na tři roky. O podmínečné propuštění by bývala mohla požádat po uplynutí dvou třetin trestu, tedy v březnu 2011. Prezident udělil bývalé prokurátorce milost spolu s dalšími devíti lidmi. "Přihlédl k vysokému věku odsouzené, k tomu, že část trestu již vykonala, a k jejímu zdravotnímu stavu," uvedl Ochvat. Brožová-Polednová se narodila v prosinci 1921 a je nejstarší vězenkyní v Česku. Je také jedinou odsouzenou aktivní účastnicí vykonstruovaných procesů z 50. let. Kvůli svému zdraví žádala prokurátorka dříve o přerušení trestu, soudy však její požadavek zamítly.

---

(z mailového zpravodajství ČRo)

Araukárie (Araucaria heterophylla)

Araukárie (Araucaria heterophylla)

Kategorie: Jehličnany
Výška rostliny: do 60.0 m
Barva olistění: zelená
Typy listů: jehličnaté
Použití: nádoby
Náročnost: polostín, vysoká vzdušná vlhkost

Popis rostliny: Ze všech známých druhů araukárií je pro pěstování v bytě vhodná pouze Araucaria heterophyla ( syn. A. excelsa). Má vodorovně postavené větve, které v pravidelných patrech vytvářejí nezaměnitelný vzhled čeledi araukárovitých, která se řadí mezi jehličnany. Česky se jí říká „ blahočet“. Už po staletí se pěstuje jako pokojová rostlina. Dorůstá do výšky až 60m. Pěstuje se také jako okrasná rostlina v parcích a zahradách jižní Evropy.
Listy mají krásně sytě zelenou barvu a strom své hustě listnaté větve rozkládá téměř vodorovně kolem kmene. Pěkný, symetrický habitus docílíme jen na volném, ze všech stran osvětleném stanovišti, které lze vytvořit v zimní zahradě.

Čeleď: araukárovité

Původ: Araucaria heterophyla pochází z ostrova Norfolk. Ostatní druhy araukárií se vyskytují v Jižní Americe a Austrálii.

Pěstování: Araukárie vyžaduje světlé stanoviště bez přímého slunce. Přes léto ji můžeme umístit venku na polostinném místě. Nesmíme ji přelévat, protože pak opadá a zůstane jen kmen s holými větvemi.
Přezimuje v chladu a v této době se minimálně zalévá.
Udržujeme stálou, mírnou vlhkost, často rosíme, nebo sprchujeme pouze měkkou vodou.Je dobré araukárii zalévat dešťovou nebo převařenou vodou, protože tvrdá voda, která obsahuje vápenaté ionty, jí škodí. Tmavé místnosti se suchým vzduchem jsou pro pěstování araukárií nevhodné.

Hnojení: Araukárii přihnojujeme v létě každé tři neděle vápenatým hnojivem.

Přesazování: Přesazujeme jen zřídka do výživného, humózního a propustného substrátu s pH okolo 5.

Množení: Množíme vrcholovými řízky, které odebereme pod druhým patrem od vrcholu. Řízky z postranních větví rostou jen vějířovitě.

Choroby: Na příliš teplém a suchém stanovišti větve převisají a jehlice zasychají.

Zdroj: pokojove-rostliny.atlasrostlin.cz/araukarie

Další informace např. www.rostliny.net/rostlina/Araucaria_heterophylla nebo www.ceskestavby.cz/rostliny/pokojova-jedle-araucaria-heterophylla/

Návrat (neoblíbeného) Pokorného

Radiožurnál posílí živé vysílání po 20. hodině, chce být aktuální po celý den

Od Nového roku by se nemělo stát, že by Český rozhlas 1 – Radiožurnál v případě sněhové kalamity či jiné mimořádné situace nedokázal po 20 hodině večer přinést okamžitě aktuální informace. Nejposlouchanější stanice veřejnoprávního rozhlasu upraví své vysílací schéma tak, aby mohla 24 hodin denně reagovat na mimořádné situace a nevysílala v době, kdy její posluchači očekávají aktuální zprávy, předtočený pořad. Na setkání s novináři to dnes v Praze řekla ředitelka zpravodajských stanic ČRo HANA HIKELOVÁ.
...
Od ledna se do ranního a dopoledního vysílání Radiožurnálu vrací osvědčení moderátoři JAN POKORNÝ a LUCIE VÝBORNÁ, na nichž ČRo 1 staví také menší tiskovou kampaň, založenou na podobné velké kampani ze začátku letošního roku. Pokorný, který se vrací z postu stálého zpravodaje v Paříži (který rozhlas ke konci roku zruší) bude moderovat všednodenní ranní vysílání od 5:00 do 9:00 hod., na něj pak naváže Výborná Dopoledním Radiožurnálem od 9:00 do 12:00 hod.
...
Na víkend se z všedních dnů přesunou dva pořady pro národnostní menšiny: na sobotu po 20. hodině O Roma vakeren pro Romy a na neděli ve stejný čas Stretnutie pro Slováky. Jediným předtočeným pořadem ve večerním vysílání Radiožurnálu zůstanou sobotní Příběhy 20. století. Velkou novinkou bude každonedělní ranní glosa pražského arcibiskupa a kardinála DOMINIKA DUKY. "Nabídneme ji vždy v 8:20 hod., abychom nenarušili přenosy bohoslužeb, které nabízí ČRo 2 – Praha od 9:00 hod.," vysvětlila Hikelová.

Proběhnuvší stávka

Takže jak o včerejší stávce informovalo rozhlasové zpravodajství?

Proti šrtům stávkovalo 150.000 lidí, dopad stávky nebyl velký
Kvůli celodenní stávce, kterou zaměstnanci ve státní a veřejné sféře po celé zemi protestovali proti škrtům ve mzdách, se neotevřely stovky škol, provoz omezila řada zdravotnických zařízení a některé úřady. Protest nicméně život v zemi výrazně neochromil. Na mnoha místech se ho zaměstnanci účastnili jen symbolicky. Podle údajů Českomoravské konfederace odborových svazů stávkovalo 148.000 z celkového počtu asi 650.000 státních zaměstnanců. Demonstrací v ulicích se zúčastnilo méně lidí, než odbory očekávaly. Do ulic dvou desítek českých měst přišly proti vládní politice protestovat většinou stovky lidí. Demonstrace odehrávající se v nevlídném zimním počasí byly spíše klidné a obešly se většinou bez konfliktů či zásahů policie. Nejvíce demonstrantů se sešlo v Praze a v Brně. Účast naznačuje, že větší podporu má stávka na Moravě než v Čechách. Účast tak kopíruje voličskou mapu Česka, kde má vládní pravostředová koalice větší podporu v Čechách, levici pak víc volí Morava. Stávky se zúčastnili také někteří zaměstnanci muzeí, galerií, knihoven, divadel a hudebních těles. Návštěvníků se však protesty většinou dotkly jen minimálně.
Podle odborových předáků státní zaměstnanci vyjádřili nesouhlas s tím, jak chce vláda dosáhnout úspor ve státním rozpočtu. "Nechápeme, proč se současná vláda vydala pouze cestou škrtů za každou cenu a rozhodla se, že neustoupí ani o píď," stojí ve výzvě odborů, kterou četli organizátoři na shromážděních. Vláda podle nich měla místo v platech státních zaměstnanců hledat zdroje ve zvýšení některých daní. Premiér Petr Nečas (ODS) dal už v úterý jasně najevo, že vláda kvůli stávce neustoupí od desetiprocentního snížení objemu peněz na mzdy ve státní sféře.

Odbory: Ze školství stávkovalo 24.000 lidí, kuchařky i kantoři
Ze zaměstnanců školství se do stávky zapojilo přes 24.000 lidí. ČTK to sdělil předseda školských odborářů František Dobšík. Nejmasivnější protesty byly v Moravskoslezském a Jihomoravském kraji. Stávkovali hlavně školníci a kuchařky, kterých by se od Nového roku mělo dotknout desetiprocentní snížení mezd. Učitelé jako jediní dostanou přidáno, přesto se však někteří ze solidarity ke stávce připojili. Ministr školství Josef Dobeš (VV) chování učitelů odsoudil, prý jen nadělali problémy rodičům.
Například v Jihomoravském kraji zůstalo kvůli stávce 86 škol zavřených, dalších 98 fungovalo jen s omezeným provozem. Ve Středočeském kraji stávku podpořilo 90 procent škol, zavřeno jich zůstalo 37. Naproti tomu v Praze byla účast na stávce spíš vlažná, školám totiž platy dotují městské části i magistrát.

Prezident Klaus: Stávka je nezodpovědná, škrty jsou kvůli zadlužení nutné
Stávka zaměstnanců ve státní a veřejné správě je podle prezidenta Václava Klause nezodpovědná. Odborářští bossové při ní prý jen "ukazují svaly". Klaus to řekl novinářům po diskusní snídani byznysmenů s politiky organizované týdeníkem Euro. Vládní škrty jsou podle prezidenta nezbytné, protože Česká republika musí zastavit své zadlužování. V debatě s podnikateli předtím prezident uvedl, že odboráři měli protestovat, když se problém veřejných financí rozbíhal. I když vláda podle prezidenta přijala letos řadu úsporných opatření, i v roce 2011 půjde o rozpočet s výrazných schodkem. Za současnými problémy ekonomiky podle Klause stojí vytváření "sociálního a zeleného státu" na počátku této dekády.
Vpodvečer prezident stávku zhodnotil s tím, že dopadla směšně kvůli nízké účasti. Odboroví předáci si podle něj hrají na šéfy něčeho, co ve skutečnosti nevedou.

Šéf Senátu a bývalý odborář Štěch stávku podporuje
Předseda Senátu a bývalý odborový předák Milan Štěch (ČSSD) stávku zaměstnanců státní a veřejné sféry chápe a podporuje. "Snižování platů zaměstnancům ve státní a veřejné sféře o deset procent a změny v systému tarifního odměňování považuji za velmi špatný krok," uvedl Štěch, který je nyní po prezidentu Václavu Klausovi druhým nejvyšším ústavním činitelem země. Poslanci ČSSD požádali o dvouhodinové přerušení schůze sněmovny, oficiálně kvůli jednání svého klubu, zamířili však na polední odborářskou demonstraci v centru Prahy, řekl novinářům statutární místopředseda strany Bohuslav Sobotka. Na Palackého náměstí přišel odboráře podpořit i expremiér a bývalý šéf ČSSD Jiří Paroubek. Stávku podporuje také celý senátorský klub ČSSD.

Vláda schválila nařízení, které mění platové tarify
Vláda v úterý večer schválila soubor nařízení, která mění platové tarify ve státní a veřejné sféře. Premiér Petr Nečas (ODS) na noční tiskové konferenci upřesnil, že návrh týkající se platů duchovních nebyl nakonec projednáván. Od začátku příštího roku se tak změní platy vojáků, policistů a zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Nařízení jsou součástí kroků, jimiž chce koaliční kabinet ODS, TOP 09 a VV docílit v příštím roce desetiprocentní úspory ve výdajích na mzdy státních a veřejných zaměstnanců. Od nynějška bude možné takzvané pásmové odměňování, tedy stanovení tarifní složky mzdy bez ohledu na počet odpracovaných let, použít u všech zaměstnanců ve státní a veřejné správě a zdravotnictví. Výjimkou budou pedagogové.

STÁVKUJI !!!

NE, STÁVKOVAT NEMOHU ZE ZÁKONA, ZÁKON MI TO ZAKAZUJE, TAK JEN CITACÍ HNED Z ČERSTVA PO RÁNU, CO O STÁVCE PÍŠOU NA WEBU ČRO (VČEREJŠÍ VEČERNÍ MAILOVÉ ZPRAVODAJSTVÍ):

Premiér Nečas: Odbory s levicí rozehrávají hru hrozící destabilizací země
Odborům nejde o korektní obhajobu práv zaměstnanců, ale spolu s levicovou opozicí se snaží rozehrát politickou hru, která by mohla destabilizovat zemi. Premiér a předseda ODS Petr Nečas tak reagoval na chystanou středeční celodenní stávku zaměstnanců ve státní a veřejné sféře a záměr Českomoravské komory odborových svazů (ČMKOS) využít ji k protestům proti připravovaným vládním reformám. Zopakoval, že vláda považuje své úsporné kroky za nutné.
Odbory zastupující zaměstnance ve státní a veřejné správě vyhlásily na středu celodenní stávku. Podle odborů se jí zúčastní 100.000 lidí. Stávku doplní demonstrace ve 21 českých městech. Například v Praze, Plzni, Hradci Králové či Mladé Boleslavi. Státní zaměstnanci protestují jak proti desetiprocentnímu snížení objemu mezd v příštím roce, tak proti změnám v odměňování ve státní sféře, která by umožnila méně zohledňovat v platu počet odpracovaných let.
Podle předsedy Českomoravské konference odborových svazů Jaroslava Zavadila prý ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek zakázal účast na stávce zaměstnancům České správy sociálního zabezpečení a úřadů práce. Podobné informace prý mají odbory i z pozemkových úřadů. Dochází tím podle nich k porušení ústavy a Listiny základních lidských práv a svobod. Ministr Drábek tvrzení odborů odmítl. "Žádnému státnímu zaměstnanci jsem ani náznakem nezakázal účast na zítřejší stávce," sdělil ČTK. Vysvětlovat podle něj pokles počtu stávkujících uměle vytvořeným prohlášením někoho jiného je "prostě ubohé".

ČSSD podporuje stávku, protest prý vyprovokovala vláda
ČSSD podporuje středeční stávku zaměstnanců veřejné správy proti snížení platů. Protest je oprávněný, vyprovokovala jej vláda svou asociální politikou, řekl novinářům úřadující předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Sám se prý spolu s dalšími představiteli sociální demokracie zúčastní odborářské demonstrace na Palackého náměstí. Sobotka vládu kritizoval také za to, že údajně ignoruje hrozící krizi ve zdravotnictví. Způsob, kterým chce vláda hledat úspory ve státním rozpočtu, je podle něj nespravedlivý a ponižující pro řadu zaměstnanců. Lídr ČSSD upozornil na to, že vládní škrty ve mzdách ve veřejné sféře povedou spolu s inflací k tomu, že platy státních zaměstnanců v příštích třech letech klesnou reálně až o dvacet procent. Tvrdě to postihne například rodiny, kde jsou oba rodiče státní zaměstnanci, varoval Sobotka. Vládě znovu vyčetl, že údajně přesouvá veřejný dluh na bedra státních zaměstnanců, místo aby bilanci rozpočtu zlepšila zvýšením některých daní.

Ledovka či náledí

Jaký je rozdíl mezi ledovkou a náledím?
Nepatřičné zaměňování pojmů ledovka a náledí je bohužel jedním z nejčastějších problémů v oblasti informování o počasí. Přitom mají oba tyto termíny svůj jednoznačný význam a jeden z uvedených jevů s sebou za určitých okolností přináší i poměrně větší rizika.
Jaký je tedy mezi ledovkou a náledím rozdíl?

Náledí je prakticky výhradně záležitostí pozemních komunikací. Vzniká, pokud klesne pod bod mrazu teplota povrchu, který zůstal mokrý po předchozích srážkách nebo od sněhu, jenž během dne částečně odtával.
Naproti tomu ledovka vzniká pouze jako průvodní jev mrznoucího deště nebo mrznoucího mrholení. Při mrznoucích srážkách dopadají na zemský povrch kapičky přechlazené vody (tj. kapičky vody, která zůstává v kapalném skupenství i při teplotách pod bodem mrazu) anebo kapičky vody dopadají na povrch o teplotě pod nulou. V takovém případě voda při dopadu kapičky okamžitě zmrzne a vytváří se ledovka, která bývá na rozdíl od náledí čirá a především bývá mnohdy naprosto hladká. Právě z toho důvodu by mohla být ledovka i v dopravě zaslouženě jevem obávanějším než náledí. Co však zejména odlišuje ledovku od náledí, jsou široké možnosti její tvorby i mimo pozemní komunikace. Padající srážky totiž mohou namrzat i na větvích stromů nebo na drátech elektrického vedení.V extrémních případech, kdy se vytváří vysloveně silná ledovka, tedy může docházet i k lámání větví nebo ohýbání celých stromů. Eventuálně se mohou vyskytovat i poruchy v dodávkách elektrické energie, k čemuž i u nás docházelo např. v lednu tohoto roku, kdy počasí v ČR ovlivnila tlaková níže Daisy a kromě vydatného sněžení přinesla i mrznoucí srážky na východ našeho území.

Tolik citace ze serveru ČHMÚ.

TÉMATU SE VĚNUJE NAPŘ. I TENTO TEXT.