V Afghánistánu zahynul český voják

V Afghánistánu zahynul český voják, další dva byli zraněni
V afghánské provincii Vardak zahynul dnes ráno český voják. Se svým obrněným vozidlem Iveco najel na improvizované výbušné zařízení. Je to čtvrtý český voják, který přišel v Afghánistánu o život. Po výbuchu na následky zranění zemřel také afghánský tlumočník. Další dva vojáci byli zraněni, jedním z nich je velitel českého poradního a výcvikového týmu podplukovník Michal Kucharský. Podle náčelníka generálního štábu Vlastimila Picka se Kucharský s velkou pravděpodobností po ošetření vrátí zpět do funkce. K nešťastné události došlo krátce po půl sedmé SELČ. Vojáci se v transportéru pohybovali poblíž vesnice Salar. Vojáci jeli na pravidelné setkání s místními obyvateli. Při výbuchu byl rotmistr narozený v roce 1980 smrtelně zraněn, voják v hodnosti rotného a afghánský tlumočník byli zraněni těžce a velitel Kucharský utrpěl lehké zranění. Ministr obrany Alexandr Vondra prohlásil, že je smrtí českého vojáka hluboce zarmoucen. "Tak jako každý rok se situace v Afghánistánu v letních měsících zhoršuje a četnost podobných incidentů narůstá," poznamenal. Podle něj měli čeští vojáci dosud štěstí a smutné události se jim vyhýbaly. "Na našem dalším působení v Afghánistánu to ale nic nemění, vojáci pokračují v plnění svých úkolů," dodal.
(podle mailového zpravodajství ČRo)

Smrt vojáka
Autor: Ivan Hoffman

Smrt vojáka v Afghánistánu je tradičně příležitostí k zamyšlení, zda má tato mise smysl. Je mimochodem zajímavé, že se smysl naší vojenské přítomnosti nezvažuje tehdy, když vojáci NATO pozabíjejí další afghánské civilisty.
A rovněž je zvláštní, že naši vojáci jsou v Afghánistánu nikoli proto, že by to chtěli Afghánci, nýbrž že to chtějí Američané. Když už jsme v NATO, těžko prý nebýt tam, kde se chce být našim spojencům. A že už Afghánci v Afghánistánu cizí vojáky nechtějí, nás jaksi nezajímá.
Pokud není jasné, co v Afghánistánu vojenskou přítomností sledujeme, těžko se vysvětluje, za co tam naši vojáci umírají. Umírají pravda za to, aby naučili Afghánce bojovat. Jenomže u Afghánců se nikdy neví, jak s touto dovedností v budoucnu naloží, s kým a proti komu budou válčit. Abychom ještě nebyli překvapeni, když naše vojáky budou coby okupanty vyhánět Afghánci, které si na sebe vycvičili.
S válkou v Afghánistánu je ta potíž, že se nejedná o válku obrannou. Naši vojáci nás tam určitě nebrání, nejsme tam ohroženi. Nikdo nám tam nic neudělal. To válčení v Afghánistánu stojí jenom spoustu peněz, za které by šlo obyčejným lidem v násilím sužované zemi koupit něco rozumnějšího, než jsou náboje. Z toho, že k nim přicházejí umírat cizí vojáci, Afghánci žádný užitek nemají. Smrt na ně navíc nedělá dojem. Číhá na ně na každém kroku. To nejlepší, co můžeme jak pro Afghánce tak pro sebe udělat, je odvelet naše vojáky domů. Zapamatují si to, a jednou s námi zato z vděčnosti třeba udělají nějaký vzájemně užitečný byznys! A pokud jde o všelijaké geopolitické a strategické záměry, ty si naši spojenci stejně určují bez nás. Nemá význam se jim motat pod nohama.

Když ono to není tak jednoduché, jak to v glose pan Hoffman popsal...